Barbara Cupisti

Barbara Cupisti (24. ledna 1962, Viareggio, Toskánsko, Itálie) je italská herečka a oceňovaná režisérka dokumentárních filmů. Svou kariéru zahájila jako tanečnice ve společnosti Luise Falcó, než v roce 1981 nastoupila na Národní akademii dramatických umění Silvio D'Amico, kterou po dvou letech opustila, aby debutovala ve filmu. Její herecká kariéra začala v roce 1983 rolí ve filmu The Key režiséra Tinta Brasse. Brzy se však prosadila především v žánru italského hororu, kde spolupracovala s významnými režiséry jako Dario Argento a Michele Soavi. Mezinárodní pozornost získala hlavní rolí ve filmu StageFright (1987, známý také jako Deliria), režijním debutu Michela Soaviho. V tomto kultovním horrorovém snímku ztvárnila tanečnici Aliciu, která se spolu s divadelní skupinou ocitne uvězněná v divadle s psychopatickým vrahem. Film je dodnes považován za jeden z nejlepších italských slasherů 80. let. Cupisti dále účinkovala v dalších významných hororových filmech, včetně Opera (1987) Daria Argenta a The New York Ripper (1982) Lucia Fulciho. V roce 1989 se představila jako hlavní herečka v komedii Il bambino e il poliziotto režiséra Carla Verdoneho, což potvrdilo její všestrannost napříč filmovými žánry. Její filmografie zahrnuje také role ve filmech The Church (1989) a Cemetery Man (1994, známý také jako Dellamorte Dellamore), kde spolupracovala s režisérem Michelem Soavim. Během své herecké kariéry pracovala s mnoha dalšími významnými režiséry, včetně Normana Jewisona, Gabriela Salvatora a Paula Planchona. Kromě filmové tvorby se Barbara Cupisti výrazně prosadila i v televizní produkci. Účinkovala v populárních seriálech jako Châteauvallon, Edera a Caro maestro. V roce 1998 debutovala jako moderátorka v italské státní televizi RAI s živě vysílaným pořadem Survival, který představoval extrémní místa světa. Následně pokračovala v produkci a moderování televizních pořadů pro RAI i soukromé vysílací sítě. V roce 2002 se Barbara Cupisti rozhodla pro zásadní změnu kariéry a začala pracovat jako režisérka pro Rai Cinema. Její první dokumentární film Mothers (Madri) měl premiéru na 64. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v roce 2007 a získal prestižní cenu David di Donatello za nejlepší dokumentární film roku. Snímek zkoumá realitu života na okupovaných územích prostřednictvím rozhovorů s izraelskými a palestinskými matkami, které ztratily své děti v konfliktu. Její druhý dokument Forbidden Childhood (Vietato sognare) byl promítán na festivalovém okruhu a získal Cenu diváků za nejlepší dokumentární film na Mezinárodním festivalu lidských práv v Bahrajnu v roce 2009 a Cenu Amnesty International za film a lidská práva na Mezinárodním filmovém festivalu v Pesaru. Následovaly další oceňované dokumenty zaměřené na sociální témata a lidská práva, včetně Io Sono - Storie di schiavitù o obchodování s lidmi v Itálii. V roce 2012 natočila dvoudílný dokument Fratelli e Sorelle-storie di carcere o dramatické situaci v italských věznicích, který získal prestižní novinářskou cenu Premio Ilaria Alpi a byl nominován na cenu David di Donatello 2013. V letech 2014-2016 vytvořila ambiciózní trilogii dokumentů o uprchlících z celého světa a důvodech jejich exilu s názvem Exiles (Exiles: The Wars, Exiles: Tibet a Exiles: The Environment). Za první díl této série získala v roce 2016 speciální ocenění Nastro d'argento od Národního syndikátu italských filmových novinářů. V roce 2018 uvedla dokument Womanity, který vypráví příběh třiceti šesti hodin čtyř žen v Indii, Egyptě a Spojených státech. Film byl uveden na Filmovém festivalu v Římě a získal ocenění na Italském filmovém festivalu v Madridu. V roce 2022 natočila dokument Hotel Sarajevo o obléhání bosenského hlavního města, který byl uveden na Sarajevském filmovém festivalu. Barbara Cupisti je považována za jednu z nejvýznamnějších italských dokumentaristek své generace. Její filmy se zaměřují především na témata lidských práv a sociální problematiku, často získávají záštitu organizací jako UNICEF, UNHCR a Amnesty International. V roce 2008 byla členkou mezinárodní poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a je členkou Italské filmové akademie.