Corey Fischer

Corey John Fischer (28. února 1945, Los Angeles, Kalifornie – 6. června 2020, Hayward, Kalifornie) byl americký herec, dramatik, režisér a pedagog, který se proslavil především svou prací ve filmu, televizi a divadle. Počátky kariéry a spolupráce s Robertem Altmanem Fischer se narodil v Los Angeles židovským rodičům a vystudoval francouzštinu a divadelní umění na UCLA. V polovině 60. let začal pracovat v Los Angeles v improvizačním divadle, zejména se skupinou The Committee. Jeho raná filmová kariéra je spojena především s režisérem Robertem Altmanem, v jehož prvních třech hollywoodských filmech ztvárnil výrazné role. V kultovním snímku MASH (1970) hrál kapitána Bandiniho, následně se objevil ve filmech Brewster McCloud (1970) a McCabe and Mrs. Miller (1971), kde ztvárnil postavu pana Elliota. Zajímavostí je, že patřil mezi pouhé čtyři herce, kteří se objevili jak v původním filmu MASH, tak později v jedné epizodě stejnojmenného televizního seriálu. Televizní tvorba a další filmové role V 70. letech Fischer významně přispěl k americké televizní tvorbě. V letech 1972-1975 hrál Givitse, bývalého rabínského studenta hrajícího na kytaru, v průlomovém televizním filmu Sunshine, který se stal prototypem pro řadu tzv. "Disease-of-the-Week" filmů. Tuto roli si zopakoval i v krátkodobém seriálu Sunshine (13 epizod) a následně v televizním filmu Sunshine Christmas. Objevil se také v mnoha populárních komediálních seriálech té doby, včetně All in the Family, Sanford and Son a Barney Miller. Z jeho pozdější filmografie stojí za zmínku role ve snímcích Final Analysis (1992), kde hrál soudního lékaře, Bee Season (2005), kde ztvárnil vyhlašovatele národní soutěže v hláskování, a The Five-Year Engagement (2012), kde si zahrál soudce oddávajícího hlavní postavy ztvárněné Emily Blunt a Jasonem Segelem. Mezi jeho další filmy patří Funny Lady (1975) a nezávislý snímek Being Us (2013). Divadelní tvorba a Traveling Jewish Theatre V roce 1976 Fischer pracoval s experimentálním politickým souborem ProVisional Theatre v Los Angeles, se kterým cestoval po celých Spojených státech. Následně byl pozván, aby se stal součástí The Winter Project režiséra Josepha Chaikina. V roce 1978 se vrátil do Los Angeles, kde spolu s Albertem Greenbergem a Naomi Newman založil Traveling Jewish Theatre (TJT), později známé jako The Jewish Theatre San Francisco. V roce 1982 se TJT přestěhovalo do San Francisca, kde Fischer pokračoval v herectví, psaní a režírování divadelních her a zároveň se věnoval filmovému a televiznímu herectví. Jeho one-man show Sometimes We Need a Story More Than Food byla v roce 1993 vyhlášena deníkem Los Angeles Times jednou z deseti nejlepších produkcí roku a získala dramatické stipendium okresu Marin. Jeho hra See Under: Love, adaptace románu izraelského autora Davida Grossmana, byla jedním ze šesti vítězů ceny Kennedy Center Fund for New American Plays v roce 1999. V roce 2000 byl deníkem San Francisco Bay Guardian zvolen jedním z nejlepších režisérů roku za inscenaci God's Donkey, původní produkci TJT. Pozdní kariéra a odkaz V posledních letech své kariéry Fischer pokračoval v divadelní tvorbě. V roce 2007 ztvárnil Willyho Lomana v průlomové produkci hry Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího v TJT. V roce 2016 uvedl svou vlastní sólovou hru s hudbou Lightning in the Brain, která běžela osm týdnů v sanfranciském sólovém performančním prostoru The Marsh. Jednou z jeho posledních významných rolí byla postava Šimona Perese v západopobřežní premiéře hry Oslo v Marin Theatre Company v roce 2018. Corey Fischer zemřel 6. června 2020 ve věku 75 let v Haywardu v Kalifornii po mozkové aneurysmě. Zanechal po sobě bohaté umělecké dědictví jako herec, dramatik a divadelní inovátor, který významně přispěl k americké filmové, televizní a divadelní scéně.