László Szabó

László Szabó (narozen 24. března 1936 v Budapešti, Maďarsko) je maďarský herec, filmový režisér a scenárista, který se proslavil především svou prací ve francouzské kinematografii a spoluprací s režiséry francouzské nové vlny. Počátky kariéry a odchod do Francie László Szabó studoval v letech 1954-1956 na Budapešťské technické univerzitě, kde se věnoval amatérskému divadlu. Přestože se pokoušel dostat na Divadelní a filmovou akademii jako herec, nebyl přijat. Po maďarském povstání na podzim roku 1956 opustil svou rodnou zemi a odešel do Paříže. Zde se, podobně jako představitelé francouzské nové vlny, vzdělával v "univerzitě filmové historie" Henriho Langloisa v Cinémathèque Française, kde sledoval filmové série, setkával se s režiséry a diskutoval s nimi o jejich tvorbě. Spolupráce s režiséry francouzské nové vlny Szabó je jedním z pouhých dvou herců, kteří pracovali se všemi významnými režiséry francouzské nové vlny. Jeho filmová kariéra začala, když s přítelem navštívil natáčení filmu Clauda Chabrola, který mu okamžitě nabídl malou roli s jednou větou. Následně mu Jean-Luc Godard svěřil roli vyšetřovatele ve filmu Le Petit Soldat (Malý voják), což vedlo k dalším rolím v Godardových filmech. Stal se oblíbeným charakterním hercem všech režisérů nové vlny, kteří mu svěřovali role podivínských, bohémských postav, často s znepokojivými a obtěžujícími vedlejšími úmysly. Významná byla jeho spolupráce s Godardem ve filmu Made in USA (1966), kde ztvárnil postavu Paula Widmarka po boku Anny Kariny. Kromě Godarda a Chabrola spolupracoval také s Françoisem Truffautem, Éricem Rohmerem a Jacquesem Rivettem. Režijní práce Szabó se také věnoval režii a natočil dva francouzské filmy v duchu nové vlny. Jeho film Les gants blancs du diable (Bílé rukavice ďábla, 1973), o kterém Truffaut napsal pochvalnou recenzi, je považován za zajímavý film noir. V dalším snímku Zig-Zig (1975) obsadil oblíbenou herečku nové vlny Bernadette Lafont a hvězdu Catherine Deneuve. V jeho režijní práci se projevuje sebevědomí a sarkastická břitkost typická pro tvůrce nové vlny, přičemž jako herec-režisér dokázal ze svých hereček dostat to nejlepší, obratně míchaje temný humor a něhu. Návrat k maďarské kinematografii Od konce 60. let se Szabó začal objevovat i v maďarských filmech. Po mnoha charakterních rolích získal hlavní roli ve filmu Zsolta Kézdi-Kovácse. Jeho první a dosud jediná maďarsko-francouzská režie byla založena na románu Nándora Giona: Sortűz egy fekete bivalyért (Salva pro černého buvola, 1985). Natočil také maďarský film Az ember, aki nappal aludt (Muž, který spal ve dne, 2003). Mezinárodní úspěch Během své dlouhé kariéry se László Szabó objevil ve více než 120 filmech od roku 1952, včetně sedmi snímků, které byly uvedeny na filmovém festivalu v Cannes. Mezi jeho nejvýznamnější mezinárodní role patří účinkování v oceňovaném filmu The Unbearable Lightness of Being (Nesnesitelná lehkost bytí, 1988) režiséra Philipa Kaufmana, adaptaci románu Milana Kundery s Danielem Day-Lewisem, Juliette Binoche a Lenou Olin v hlavních rolích. Film zachycuje umělecký a intelektuální život v Československu během Pražského jara a dopad komunistické represe po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Szabó se také objevil ve filmu L'Aveu (Doznání) režiséra Costy-Gavrase, který odhaluje stalinistické procesy, a v dalších významných evropských produkcích. V roce 2017 se představil ve filmu Ismael's Ghosts (Ismailovy přízraky) v roli Henriho Blooma. Odkaz a význam László Szabó je považován za jednoho z nejvýznamnějších maďarských herců působících v mezinárodním kontextu. Jeho schopnost přecházet mezi různými filmovými kulturami a jazyky, stejně jako jeho všestrannost v rolích charakterního herce, z něj učinily vyhledávaného interpreta pro mnoho významných evropských režisérů. Jeho přínos francouzské nové vlně a evropskému filmu obecně zůstává trvalým odkazem jeho bohaté filmové kariéry.