Shirley Jones

Shirley Mae Jones, narozená 31. března 1934 v Charleroi v Pensylvánii, je americká herečka a zpěvačka, která se během své více než šedesátileté kariéry stala ikonou filmového muzikálu a později i televizní hvězdou. Počátky kariéry Pojmenovaná po dětské hvězdě Shirley Temple, projevovala Jones pěvecký talent již od útlého věku. Po střední škole studovala divadlo na Pittsburgh Playhouse a vystupovala s Pittsburgh Civic Light Opera. Její kariéra se rozběhla, když ve svých dvaceti letech odjela do New Yorku, kde ji během týdne objevili slavní skladatelé Richard Rodgers a Oscar Hammerstein II. Ti byli natolik ohromeni jejím hudebně školeným hlasem, že s ní podepsali sedmiletou smlouvu. Nejprve účinkovala v broadwayském sboru muzikálu South Pacific a brzy poté dostala nabídku na hlavní roli v připravované filmové adaptaci muzikálu Oklahoma!. Hvězda filmových muzikálů V roce 1955 debutovala Shirley Jones na filmovém plátně rolí Laurey v muzikálu Oklahoma!, kde ztvárnila venkovskou dívku zamilovanou do kovboje v podání Gordona MacRae. Film se natáčel v širokoúhlém formátu CinemaScope a jeho produkce trvala celý rok. Po tomto úspěchu následovaly další muzikálové filmy, včetně Carousel (1956), kde si opět zahrála po boku Gordona MacRae, tentokrát jako Julie Jordan, dívka, která se zamiluje do kolotočáře. V roce 1957 ztvárnila Liz Templeton v muzikálu April Love s Patem Boonem a o dva roky později se objevila po boku Jamese Cagneyho ve filmu Never Steal Anything Small. Zlom v kariéře a Oscar Přestože byla Jones často obsazována do rolí nevinných a laskavých postav, toužila po změně svého filmového obrazu. Zlom přišel v roce 1960, kdy získala roli prostitutky Lulu Bains ve filmu Elmer Gantry po boku Burta Lancastera. Za tento výkon, v němž ztvárnila ženu zkaženou titulní postavou, která se později mstí svému svůdci, získala Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Režisér Richard Brooks, který původně bojoval proti jejímu obsazení, jí po zhlédnutí první scény řekl, že za tento výkon získá Oscara – což se skutečně stalo. Další filmové úspěchy V roce 1962 zazářila v jedné ze svých nejznámějších rolí jako knihovnice Marian Paroo v muzikálu The Music Man po boku Roberta Prestona. Tento film se stal jedním z největších hitů roku a byl kritiky vysoce ceněn. V následujících letech se objevila v několika dalších filmech, včetně The Courtship of Eddie's Father (1963), kde hrála po boku Glenna Forda a mladého Rona Howarda, v komedii Bedtime Story (1964) s Marlonem Brandem a Davidem Nivenem, a ve filmu Fluffy (1965) s Tonym Randallem. Koncem 60. let účinkovala v melodramatu The Happy Ending (1969) a ve westernovém komediálním filmu The Cheyenne Social Club (1970), kde ztvárnila provozovatelku nevěstince. Televizní úspěch s The Partridge Family Když začala její filmová kariéra v 60. letech upadat, přijala Jones v roce 1970 roli Shirley Partridge v populárním televizním seriálu The Partridge Family. V tomto hudebním sitcomu ztvárnila ovdovělou matku pěti dětí, které společně tvoří rodinnou hudební skupinu. Seriál se stal obrovským hitem a vysílal se čtyři roky (1970-1974). Za tuto roli byla Jones dvakrát nominována na Zlatý glóbus (1971 a 1972). Zajímavostí je, že jejího nejstaršího syna Keitha Partridge hrál její skutečný nevlastní syn David Cassidy, který se díky seriálu stal idolem teenagerů. Jejich píseň "I Think I Love You" se dostala na první místo hitparády Billboard. Pozdější kariéra Po skončení The Partridge Family pracovala Jones převážně v televizi. Hrála hlavní roli v krátkodobém seriálu Shirley (1979-1980) a objevovala se v opakujících se rolích v seriálech jako The Slap Maxwell Story (1987-1988), The Drew Carey Show (1995-2004) a Raising Hope (2010-2014). V roce 2008 se také objevila v několika epizodách mýdlové opery Days of Our Lives. Za svůj výkon v televizním filmu There Were Times, Dear (1985) byla nominována na cenu Emmy. V roce 2006 získala druhou nominaci na Emmy a nominaci na cenu Screen Actors Guild za svůj výkon ve filmu Hidden Places. Divadelní kariéra Jones se také věnovala divadlu. V roce 1968 vytvořila titulní roli v broadwayském muzikálu Maggie Flynn po boku svého tehdejšího manžela Jacka Cassidyho. V roce 2004 se vrátila na Broadway v obnoveném uvedení muzikálu 42nd Street, kde ztvárnila divu Dorothy Brock. Šlo o první případ, kdy matka a syn (Patrick Cassidy) společně hráli hlavní role na Broadwayi. V roce 2012 hrála paní Paroo v kalifornském uvedení The Music Man, kde její syn Patrick ztvárnil Harolda Hilla. Osobní život V roce 1956 se Jones provdala za herce a zpěváka Jacka Cassidyho, s nímž měla tři syny: Shauna, Patricka a Ryana. David Cassidy, syn Jacka Cassidyho z jeho prvního manželství, se stal jejím nevlastním synem. S Cassidym se rozvedla v roce 1975. V roce 1977 se provdala za herce a komika Martyho Ingelse, s nímž zůstala až do jeho smrti v roce 2015. Jejich vztah popsali v autobiografii "Shirley & Marty: An Unlikely Love Story".