Petula Clark

Petula Clark, narozená 15. listopadu 1932 v Ewell v Surrey v Anglii, je britská zpěvačka, herečka a skladatelka, jejíž kariéra trvá již více než 85 let. Narodila se jako Sally Clark rodičům Doris a Leslieovi Clarkovým, kteří oba pracovali jako zdravotní sestry v nemocnici Long Grove v Epsomu. Její otec vymyslel umělecké jméno Petula údajně kombinací jmen svých dvou bývalých přítelkyň, Pet a Ulla. Dětská hvězda Petula Clark zahájila svou profesionální kariéru během druhé světové války jako dětská bavička v rozhlasovém vysílání BBC. Její první veřejné vystoupení se uskutečnilo v sedmi letech v Abercanaid ve Walesu. Zlomovým okamžikem byl rok 1942, kdy během leteckého náletu zazpívala píseň "Mighty Lak' a Rose" v divadle BBC, což jí přineslo okamžitou popularitu. Brzy se stala pravidelnou účinkující v rozhlasových pořadech a vystupovala pro britské vojáky, což jí vyneslo přezdívku "Radio's Merry Mimic". Filmová kariéra v mládí Její filmová kariéra začala v roce 1944, kdy ji režisér Maurice Elvey obsadil do válečného dramatu Medal for the General, kde ztvárnila roli sirotka Irmy. Následovala řada britských filmů včetně snímků I Know Where I'm Going (1945), London Town (1946) a Vice Versa (1948), který režíroval Peter Ustinov a kde hrála po boku Anthonyho Newleyho. Významná byla také její role v sérii filmů o rodině Huggettových - Here Come the Huggetts, Vote for Huggett a The Huggetts Abroad. V roce 1949 získala svou první hlavní roli ve filmu Don't Ever Leave Me. Její herecký talent byl oceněn i kritiky - v roce 1951 byla britskými filmovými diváky zvolena šestou nejlepší herečkou, hned za Greer Garsonovou a před Jane Wymanovou. Mezi její další významné filmy z 50. let patří The Card (s Alecem Guinnessem) a White Corridors, za který byla nominována na cenu BAFTA v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli. Hudební úspěchy Paralelně s hereckou kariérou se Petula Clark prosazovala i jako zpěvačka. Svou první nahrávku "House in the Sky" vydala v roce 1949, ale skutečný průlom přišel až v roce 1954 s hitem "The Little Shoemaker". V roce 1957 byla pozvána vystupovat v pařížském Olympia Theatre, což odstartovalo její mezinárodní kariéru. Po přestěhování do Francie v roce 1960 se stala jednou z nejpopulárnějších zpěvaček v Evropě, nahrávala písně ve francouzštině, němčině, italštině a španělštině. Její mezinárodní úspěch vyvrcholil v roce 1964, kdy vydala svůj nejznámější hit "Downtown", který se stal číslem jedna v USA a přinesl jí cenu Grammy. Následovaly další hity jako "I Know a Place", "My Love", "A Sign of the Times" a "Don't Sleep in the Subway". Celkem měla v USA 15 hitů v Top 40 a celosvětově prodala přes 100 milionů desek. Návrat k filmu v Hollywoodu V pozdních 60. letech Clark obnovila svou filmovou kariéru, tentokrát v Hollywoodu. V roce 1968 hrála hlavní ženskou roli po boku Freda Astaira v muzikálu Finian's Rainbow, který režíroval Francis Ford Coppola. Film vypráví příběh Ira Finiana McLonergana (Astaire) a jeho dcery Sharon (Clark), kteří přicestují do Ameriky s hrncem zlata ukradeným skřítkovi. Za svůj výkon byla nominována na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v muzikálu nebo komedii. Kritici oceňovali její svěží přítomnost na plátně a pěvecký talent. O rok později následoval další významný muzikál Goodbye, Mr. Chips (1969), kde hrála po boku Petera O'Toola. V této adaptaci klasického románu Jamese Hiltona ztvárnila roli Katherine Bridges, muzikálové hvězdy, která se provdá za upjatého učitele latiny Arthura Chippinga (O'Toole) a pomůže mu stát se oblíbeným a respektovaným pedagogem. I když film získal smíšené recenze, výkony obou hlavních představitelů byly všeobecně chváleny za jejich přesvědčivost a vzájemnou chemii. Pozdější kariéra Po těchto dvou hollywoodských filmech se Clark vrátila především k hudební kariéře a televizním vystoupením. V 70. letech moderovala několik televizních speciálů včetně Portrait of Petula a Petula. Její popularita v USA začala klesat, ale nadále vydávala úspěšné nahrávky ve Velké Británii a Evropě. V 90. letech debutovala na Broadwayi v muzikálu Blood Brothers po boku Davida a Shauna Cassidyových. V roce 1995 ztvárnila hlavní roli Normy Desmond v muzikálu Sunset Boulevard Andrewa Lloyda Webbera, nejprve v londýnském West Endu a poté na turné po USA. V roce 1998 jí královna Alžběta II. udělila titul Commander of the Most Excellent Order of the British Empire (CBE) za její mimořádnou kariéru. I v pokročilém věku zůstala Clark aktivní. V roce 2019 se vrátila do londýnského West Endu, kde v muzikálu Mary Poppins ztvárnila roli ptačí ženy, a to na stejném jevišti, kde o 77 let dříve vystupovala jako dětská hvězda. Petula Clark je jednou z mála umělkyň, jejichž kariéra úspěšně překlenula několik desetiletí a různé žánry, od dětské hvězdy přes filmovou herečku až po mezinárodní popovou ikonu.