Zoja Mikotová

Zoja Mikotová, narozená 13. ledna 1951 v Brně, je významná česká divadelní režisérka, choreografka, výtvarnice a vysokoškolská pedagožka. Po maturitě na textilní průmyslové škole v oboru návrhářství pracovala jako výtvarnice, grafička a divadelní technička. V letech 1975–1980 vystudovala činoherní režii na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně u Pavla Hradila a metodiku pantomimy u Jiřiny Ryšánkové. Divadelní kariéra Po studiích přijala v roce 1980 angažmá v Loutkovém divadle Radost v Brně, kde deset let působila jako režisérka a choreografka. Od devadesátých let tvoří jako umělkyně bez pevného angažmá. Je autorkou a spoluautorkou desítek divadelních her a scénářů, režírovala více než šedesát inscenací v řadě českých i zahraničních divadel. Jako režisérka hostovala v mnoha divadlech, včetně Národního divadla v Brně, Městského divadla v Brně, Městského divadla ve Zlíně, Divadla Petra Bezruče v Ostravě, Divadla Archa v Praze, Klicperova divadla v Hradci Králové, Divadla Neslyším v Brně, Divadla v Dlouhé v Praze, HaDivadla v Brně a dalších. V zahraničí spolupracovala s Teatrem H. Ch. Andersena v polském Lublinu, Divadlem Brett ve Vídni a Divadlem KAAT v japonské Yokohamě. Jako choreografka pracovala v Maďarsku, Polsku, Německu, Rakousku, Francii, Itálii a USA. Práce s neslyšícími Zásadní část její profesní dráhy tvoří práce s neslyšícími. K této oblasti se dostala díky své zkušenosti s pantomimou, která byla pro neslyšící přirozeným divadelním vyjadřovacím prostředkem. Spolupracovala s Pantomimou S. I., kterou v Brně založili pánové Zemánek a Kostelník. V roce 1992 založila na Divadelní fakultě JAMU unikátní studijní obor Výchovná dramatika Neslyšících (VDN), který dodnes vede. Téhož roku absolvovala studijní pobyt na Gallaudetově univerzitě pro neslyšící ve Washingtonu. Se studenty a absolventy VDN se zúčastnila řady festivalů a vedla workshopy doma i v zahraničí. Prezentovala inscenace jako Caprichos, Genesis, Odyssea, Sem-Tam, Bajky a sny, Být sám, Kouzelník Tom Kiks, Časoprostor, Dům, Okna, Dům hluchého a Pojď do mého světa. Její práce s neslyšícími otevřela nové možnosti komunikace a terapeutické cesty k hlubší reflexi prostřednictvím divadla. Pedagogická činnost a ocenění Od začátku devadesátých let působí jako pedagožka pohybových hereckých disciplín na JAMU. V roce 1997 se habilitovala a v roce 2000 byla jmenována profesorkou pro obor dramatická umění. Za svou uměleckou a pedagogickou činnost získala řadu ocenění, včetně Výroční ceny Českého centra ASSITEJ (2004), medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy II. stupně (2006), Zlaté medaile JAMU (2007) a Ceny města Brna (2017). V roce 2022 obdržela Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla. Dlouhodobě se věnuje divadlu pro děti a mládež, které považuje za oblast, jež jí přináší největší naplnění. Je autorkou či spoluautorkou více než dvaceti her a scénářů, z toho osm jich napsala pro sluchově postižené.