Maria Procházková

Maria Procházková se narodila 24. ledna 1975 v Praze a je česká režisérka, scénáristka a animátorka. Pochází z významné umělecké rodiny - je vnučkou scenáristy a spisovatele Jana Procházky, autora scénářů k filmům Ucho a Kočár do Vídně, a dcerou spisovatelky a dramatičky Lenky Procházkové. Vystudovala režii animovaného filmu na pražské FAMU, kde zakončila doktorandské studium prací na téma Člověk v animovaném filmu. Animovaná tvorba a počátky kariéry Již během studií na FAMU na sebe upozornila krátkým animovaným snímkem Bibliofil z roku 1997. Po ukončení školy absolvovala snímkem Příušnice z roku 1998, za který získala hlavní cenu Zlatý střevíček na MFF Zlín 1999. Od roku 1993 natočila 16 krátkých animovaných filmů a získala několik mezinárodních ocenění. Mezi její významné animované snímky patří Piktogramy z roku 2000, za které získala cenu Kristián za nejlepší český animovaný film roku 2001, a Bubáci z roku 2002. Celovečerní debut Shark in the Head V roce 2005 debutovala celovečerním hraným filmem Žralok v hlavě (Shark in the Head), jehož scénář začal vznikat už před pěti lety. Film využívá v některých scénách animované postupy a v hlavní roli vyniká Oldřich Kaiser, který nechává diváka nahlédnout nejen do šera svého přízemního bytu, ale především hluboko do své hlavy. Film se natáčel v dubnu a květnu 2004 v Praze na Letné, přímo v bytě Oldřicha Kaisera. Procházková v hraném debutu využívá své výtvarné vidění, jehož součástí jsou četné kamerové triky a pozoruhodné animované sekvence, většinou vyjadřující pocity hlavního hrdiny balancujícího za hranicí duševního onemocnění. Druhý celovečerní film Who's Afraid of the Wolf Kdopak by se vlka bál (Who's Afraid of the Wolf) z roku 2008 je její druhý celovečerní film. Film získal Zlatého ledňáčka za nejlepší celovečerní film na Festivale českých filmů Finále 2009 v Plzni. Režisérka se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Procházková vypráví ve svém druhém celovečerním snímku neobvyklým způsobem příběh milostného trojúhelníku očima malého dítěte. Pohádka o Červené Karkulce tvoří „červenou" nitku proplétající se celým příběhem a ve vizuálním zpracování filmu nezapřela svůj „výtvarný původ", když do hraného snímku zapracovala kresby a animace. V současnosti spolupracuje především s redakcí dětské tvorby České televize, kde natáčí animované videoklipy s použitím dětských kreseb a věnuje se zejména animovaným zábavně-edukativním cyklům pro děti jako Evropské pexeso, České pexeso, Slovíčka nebo LOGOhrátky. Nová scéna Národního divadla uváděla osm sezon její rodinné představení Laterny magiky VIDÍM NEVIDÍM.