Antonín Pitínský

Jan Antonín Pitínský, narozen 30. října 1955 v Gottwaldově (dnešním Zlíně), je český divadelní režisér, dramatik, spisovatel a básník. Vlastním jménem Zdeněk Petrželka si vytvořil svůj umělecký pseudonym podle vesnice Pitín, odkud pocházel jeho otec. Vzdělání a počátky kariéry Po absolvování gymnázia ve Zlíně vystudoval Střední knihovnickou školu v Brně. V druhé polovině 70. let začal působit v brněnských amatérských souborech a v alternativní kultuře. V letech 1978-1981 pracoval jako knihovník v Moravské galerii v Brně a jako inspicient a archivář v brněnském Divadle na provázku. Po pouliční akci Pocta Dostojevskému v roce 1980, která byla přerušena policejním zásahem, musel Brno opustit. V letech 1981-1985 vystřídal několik dělnických profesí v Jeseníku a pracoval také jako vychovatel v Diagnostickém ústavu v Loučné. Koncem 70. let založil amatérské divadlo Tak tak a později se stal jedním ze zakladatelů brněnských souborů Nepojízdná housenka (1979) a Ochotnický kroužek (1985-1990). Divadelní tvorba Profesionálním režisérem se stal v roce 1990, kdy nastoupil jako druhý režisér vedle Arnošta Goldflama do brněnského HaDivadla. Od roku 1992 působí jako režisér na volné noze a spolupracuje s mnoha divadly po celé České republice. Mezi jeho nejvýznamnější režijní počiny patří inscenace her Thomase Bernharda Ritter Dene Voss (Cena kritiků Divadelních novin, 1996) a Divadelník (Cena Alfréda Radoka 2001) v Divadle Na Zábradlí, dále Její pastorkyňa (1996), Smrt Hippodamie (2006) či adaptace Felliniho filmu Osm a půl v Městském divadle ve Zlíně. V jeho repertoáru převažují hry českých autorů z 19. a první poloviny 20. století, jako jsou bratři Mrštíkové, Jaroslav Durych, Julius Zeyer, Fráňa Šrámek, Karel Hynek Mácha nebo Gabriela Preissová. Spolupráce s Národním divadlem Významná je jeho spolupráce s Národním divadlem v Praze, která začala v roce 1998 dramatizací Durychova Bloudění. V následujících letech zde režíroval Maryšu bratří Mrštíků (1999), Markétu Lazarovou Vladislava Vančury (2002), Stroupežnického Naše furianty (2004) a Zvony Fráni Šrámka (2006). V Národním divadle nastudoval také dvě opery: Tristana a Izoldu (2000) a Dalibora (2001). V prosinci 2006 měla premiéru jeho adaptace Babičky Boženy Němcové, do jejíž titulní role obsadil Vlastu Chramostovou. Filmová tvorba a ocenění Ačkoliv je Jan Antonín Pitínský znám především jako divadelní režisér, věnoval se v menší míře i filmové tvorbě. Natočil dokumentární film Nevěsta kvetoucí aneb Bašó na Valašsku, který zachycuje životy ochotnických herců na Valašsku, konkrétně v Karolínce u Vsetína. Jako herec se objevil ve filmu Věry Chytilové Vyhnání z ráje (2001), kde ztvárnil jednu z rolí po boku Bolka Polívky. Kromě režijní a herecké práce je Pitínský také autorem několika divadelních her, mezi něž patří Matka, Buldočina, Park, Pokojíček nebo Ananas. Za svou uměleckou činnost získal několik prestižních ocenění, včetně Ceny Alfréda Radoka a v roce 2007 mu byla udělena Cena Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti divadla.