Ladislav Klepal

Ladislav Klepal (26. května 1937, Praha, Československo – 1. dubna 2002, Praha, Česká republika) byl český divadelní a filmový herec. Narodil se v Praze, kde také absolvoval gymnázium v Hellichově ulici. Po celý svůj profesní život zůstal věrný divadelnímu prostředí, které se stalo jeho druhým domovem. Divadelní kariéra Svou divadelní dráhu zahájil v Divadle na Fidlovačce. Od 60. let pracoval jako jevištní technik v Divadle Na zábradlí, kde působil po boku významných osobností české kultury, včetně Václava Havla, Andreje Kroba a Jana Grossmana. V tomto divadle vytvořil jednu ze svých prvních výrazných rolí - Žalářníka v legendárním nastudování Krále Ubu v režii Jana Grossmana v roce 1964. Začínal v Divadle na Fidlovačce, od 60.let pracoval jako jevištní technik (s Václavem Havlem, Andrejem Krobem a dalšími) v Divadle Na zábradlí a později i jako příležitostný, typově obsazovaný herec, který však nikdy své postavy nezjednodušoval do karikatury (např. role Žalářníka v legendárním nastudování Krále Ubu Janem Grossmanem v roce 1964). Byl stálým členem Divadla Na tahu, které vzniklo z podnětu Andreje Kroba. Divadlo Na tahu jako jediné uvádělo hry Václava Havla za normalizace i přes policejní represe vůči souboru a po listopadu 1989 bylo zastřešeno právě Divadlem Na zábradlí. Budova Divadla Na zábradlí se tak vedle vlastní rodiny stala Ladislavu Klepalovi až do smrti dalším středobodem života - vyjma období po roce 1969, kdy se živil jako výpravčí na dráze. Do divadla se vrátil v roce 1994 a v roce 1997 se stal stálým členem souboru. Jeho herecký projev byl charakteristický věrohodností a minimalistickým výrazem. Jeho věrohodný a minimalistický výraz obohatil většinu inscenací např. režisérů Petra Lébla (A.P.Čechov: Racek, 1994 a Ivanov, 1997; J.A.Pitínský: Matka, 1997), A. Kroba (V. Havel: Ztížená možnost soustředění, 1997), Jana Antonína Pitínského (T.Bernhard: Divadelník, 1999; F.Schiller: Úklady a láska), Jiřího Pokorného (D.Charms: Jelizaveta Bam, 1998; G.Tabori: Balada o vídeňském řízku, 2001). Byl také znám z televizních pořadů Jiřího Ornesta a Jana Krause Dvaadvacítka, hostoval v inscenaci Vladimíra Morávka Richard III. v divadle Globe . Filmová kariéra Přestože byl primárně divadelním hercem, Ladislav Klepal se objevil i v několika významných českých filmech. K jeho nejvýraznějším filmovým rolím patří postava raubíře v Krvavém románu (1993) režiséra Jaroslava Brabce. V tomto snímku ztvárnil roli raubíře , což byl jeden z nejinvenčnějších snímků české kinematografie 90. let. Jaroslav Brabec převedl srandovně kostrbatý syntax předlohy do láskyplné parodie na diletantské začátky kinematografie a to byl skvělý nápad. Film se zařadil k formálním kuriozitám českého filmu jako je Happy End nebo Valerie a týden divů . Dále se objevil ve filmu Báječná léta pod psa (1997) režiséra Petra Nikolaeva, který vznikl podle stejnojmenného románu Michala Viewegha. Nostalgická komedie ze života jedné svérázné české rodiny se opírá především o atraktivní téma: šedá léta "reálného" socialismu jsou totiž pro mnohé pamětníky zároveň šťastnou dobou jejich mládí či puberty. Je to spíš Vieweghova humorně a sentimentálně laděná pocta jeho rodičům, lidem mimořádné důstojnosti a charakteru. Mladý Viewegh v jejich společnosti určitě prožil báječná léta, i když doba byla pod psa. Jednu z nezapomenutelných rolí vytvořil ve filmu Ene bene režisérky Alice Nellis. V tomto snímku z roku 2000 ztvárnil pana Jemelíka . Film je intimní komedií, která je zasazena do prostředí lokálních voleb v malém českém městě. Pražská studentka Jana se nechá přemluvit svou matkou, aby se na dva dny připojila k volební komisi. Pro Janu je to dobrá výmluva, jak se na chvíli otočit zády k životu v Praze a své složité soukromé situaci. I ostatní mají dobré důvody, proč se připojit: vítané dobrodružství, osobní manažerský trénink nebo jednoduše příliš mnoho volného času. Volby nejsou zklamáním v osobním ohledu. Po dva dny a dvě noci se kandidáti poznávají navzájem i sami sebe jako nikdy předtím. Udělají z toho velkou párty, s dostatkem pití, tance a osobních výlevů. Na pozadí těchto událostí sledujeme vztah manželů Zachových, rodičů Jany. Osobnost a odkaz Ladislav Klepal byl člověkem, jehož prostá lidskost byla neokázalá. A právě v ní se odrážela jeho vnitřní velikost - nikdy a za žádných okolností nestavěná na odiv. V sebestředném, emočně vypjatém uměleckém prostředí zůstával člověkem pokorným, jemným, hluboce odpovědným za své činy. K divadlu pociťoval vděčnost, neboť mu - dle jeho laskavě ironických slov - zpříjemňovalo cestu ke smrti. Ladislav Klepal nechtěl působit žádným nuceným, povrchně líbivým dojmem. Ladislav Klepal zemřel téměř symbolicky uprostřed intenzivní přípravy na novou roli v inscenaci Happy End 1. dubna 2002 v Praze ve věku 64 let. Jeho odchod znamenal pro českou divadelní scénu, zejména pro Divadlo Na zábradlí, citelnou ztrátu. Přestože nebyl hercem velkých hlavních rolí, svým osobitým projevem a autenticitou zanechal nesmazatelnou stopu v české divadelní i filmové tvorbě.