61%
Citlivá místa
- Drama
Věra Benšová-Matyášová, narozena 24. července 1929 v Praze, zemřela 10. července 2007 v Praze, byla česká herečka, tanečnice a později novinářka. Pocházela z umělecké rodiny významného českého architekta, urbanisty a pedagoga Adolfa Benše (1894-1982). Umělecké prostředí ji ovlivňovalo již od dětství, její sestra Zora Benšová se také věnovala architektuře.
Vzdělání a divadelní kariéra
Po absolvování gymnázia, kde již navštěvovala recitační kroužek, vystudovala v roce 1952 pražskou Taneční konzervatoř. Svou profesionální kariéru zahájila jako tanečnice v Krajském krušnohorském divadle v Ústí nad Labem (1953-1954). Následně působila v Divadle satiry a estrády v Praze (1955-1957) a svou jevištní dráhu zakončila v tanečním sboru Státního divadla v Karlíně, později přejmenovaného na Hudební divadlo Karlín (1957-1961). Již během studií vystupovala na školní scéně DISK (1951). Na divadelních prknech mohla plně uplatnit svůj atraktivní zjev, štíhlou postavu, černé husté vlasy a výbornou taneční techniku.
Filmová kariéra
Věra Benšová se ve filmovém světě prosadila především v 50. letech 20. století. Její filmografie zahrnuje několik významných českých filmů té doby. Debutovala v roce 1954 ve filmu Botostroj režiséra K. M. Wallóa, kde ztvárnila epizodní roli dělnice. Právě při natáčení tohoto filmu se seznámila s hercem Svatoplukem Matyášem, za kterého se v roce 1958 provdala.
Její nejvýraznější hereckou příležitostí byla role princezny Zuliky, dcery orientálního krále Aleonorose (Karel Jičínský) ve filmu Strakonický dudák (1955) režiséra Karla Steklého. Zajímavostí je, že původně měla ve filmu vytvořit pouze epizodu orientální tanečnice, ale po setkání s režisérem byla obsazena do významnější role princezny. V tomto zpracování klasické báchorky Josefa Kajetána Tyla ztvárnila rozmarnou princeznu, která se díky očarovaným dudám zamiluje do českého dudáka Švandy (Josef Mixa).
V roce 1956 si zopakovala epizodní roli dělnice ve volném pokračování Botostroje s názvem Nevěra, opět podle předlohy T. Svatopluka a v režii K. M. Wallóa. To byla její poslední čistě herecká příležitost. V dalších filmech se objevovala především jako tanečnice. Tančila v pohádce Obušku, z pytle ven! (1955) režiséra Jaromíra Pleskota, kde ztvárnila tančící venkovskou dívku.
Svou filmovou kariéru zakončila účinkováním v oblíbené pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959) režiséra Martina Friče, kde byla součástí tanečního souboru. Její filmografie tak zůstává plně ukotvena v 50. letech 20. století.
Novinářská dráha a osobní život
Po ukončení umělecké kariéry v roce 1961 se Věra Benšová věnovala rodině a nastoupila novou profesní dráhu jako novinářka. Od roku 1962 až do svého odchodu do důchodu v roce 1985 pracovala jako redaktorka Zemědělských novin. Často publikovala pod zkratkami (vb), vb nebo V. B. a věnovala se především článkům o divadle, kultuře, spisovatelích, malířích a dalších významných osobnostech. Specializovala se na divadelní recenze a baletní kritiky. V Zemědělských novinách vyšly její články jako "Vysokomýtští ochotníci J. K. Tylovi" (1956), "Stisk ruky a dík" (1958), "Po čem šlapeš" (1968) a další.
Významným literárním počinem bylo její zpracování pamětí a seznamů rolí, režií a filmů Ladislava Boháče do knihy "Tisíc a jeden život" (1981, 1987), kterou s Boháčem dokončili den před jeho smrtí. Po provdání za Svatopluka Matyáše užívala dál své rodné jméno, ale někdy byla uváděna i jako Věra Benšová-Matyášová nebo Věra Matyášová. Z jejich manželství se narodila dcera Alena.
Po matce Olze Pivkové zdědila Benšová malý Pivkův zámek ve slovenské obci Jasenová. Zámek s manželem zrekonstruovala a stal se slovenskou národní kulturní památkou. Věra Benšová zemřela 10. července 2007 v Praze, krátce před svými 78. narozeninami, a je pochována v Jasenovej.
