Giustino Durano

Giustino Durano (5. května 1923, Brindisi, Itálie – 18. února 2002, Bologna, Itálie) byl italský herec, který se proslavil především svou rolí Elisea Orefice ve filmu Life Is Beautiful z roku 1997. Jeho dlouhá kariéra zahrnovala vaudeville, rozhlas, muzikálovou komedii, klasické divadlo, televizi a film. Divadelní začátky a spolupráce s významnými osobnostmi Po zkušenostech v rozhlase a varieté se Durano prosadil jako interpret s komickou a drzou mimikou po boku Daria Fo a Franca Parentiho v neuctivém kabaretu Il dito nell'occhio (1953), následovaném představením Sani da legare (1954), které mu přinesly okamžitou popularitu. Durano byl známý především svou rozsáhlou divadelní prací, včetně spolupráce s nositelem Nobelovy ceny Dariem Fo, neapolskými divadelními osobnostmi Eduardem a Peppinem De Filippo a Paolem Grassim, Giorgiem Strehlerem a Patricem Chereauem v proslulém milánském Piccolo Teatro. Filmová kariéra a významné role Durano zahájil svou filmovou kariéru v roce 1955 dramatem Red and Black. Mezi jeho známé filmy patří The Queen of the Pirates (1960) a Fate un bel sorriso (2000). Objevil se také ve filmu Me, Me, Me... and the Others (1966) v roli policisty. Durano hrál v televizním seriálu Nel mondo di Alice a dalších filmech jako Lucky to Be a Woman, The Black Buccaneer, The Golden Arrow. Vrchol kariéry ve filmu Life Is Beautiful Giustino Durano je nejlépe známý svou prací jako Eliseo Orefice ve filmu Life Is Beautiful z roku 1997. Ve filmu hrál hlavního číšníka hotelové jídelny. Za tuto roli byl nominován na cenu Screen Actors Guild Award za vynikající výkon obsazení. Když v Itálii začaly propukat rasové nepokoje proti Židům, číšník, jeho synovec a synovecův syn byli odvezeni do koncentračního tábora. V táboře byl oddělen od svého synovce a později zabit v plynové komoře spolu s několika dalšími starými lidmi. Pozdní kariéra a úmrtí Durano se věnoval intenzivní divadelní činnosti (také s vlastními představeními jako Sssst!..., 1958), filmu, televizi a dokonce jako zpěvák. V pozdní zralosti potvrdil své všestranné výrazové kvality v představeních jako Tartufo od Molièra (1990), Questa sera si recita a soggetto od Pirandella (1995) a Commedia senza titolo od Čechova. Jeho posledním filmem byla role pana Sorelliho ve filmu Andata e ritorno (2003). Durano zemřel v roce 2002 po dlouhém boji s rakovinou.