Nicholas Brooks

Nicholas Brooks, narozený 20. května 1964 v Londýně, je britský vizuální efektový umělec, který se stal jedním z nejvýznamnějších specialistů v oboru digitálních efektů v Hollywoodu. Svou kariéru korunoval vítězstvím na 71. ročníku Academy Awards v kategorii nejlepších vizuálních efektů za práci na filmu What Dreams May Come. Toto prestižní ocenění si rozdělil s kolegy Joelem Hynkem, Kevinem Mackem a Stuartem Robertsonem. Průlomové úspěchy a oceněná díla Nicholas Brooks si vybudoval reputaci především díky své práci na vizuálně náročných projektech. Jeho nejslavnějším počinem zůstává fantasy drama What Dreams May Come z roku 1998, za které získal Oscar. Kromě filmového Oscara získal Brooks také Emmy Award za speciální efekty televizního filmu Dreamkeeper. Tyto úspěchy ho zařadily mezi elitní vizuální efektové umělce své generace. Spolupráce na kultovních filmech Brooks pracoval na řadě významných hollywoodských projektů, mezi které patří Fight Club, It, Now You See Me, It Chapter Two, The Twilight Saga: Eclipse, Constantine, Blade II a What Dreams May Come. V kultovním filmu Fight Club z roku 1999 působil jako digitální kompozitor pro společnost Pixel Liberation Front. Na akčním hororu Blade II z roku 2002 zastával pozici supervizora vizuálních efektů, zatímco u mysteriózního thrilleru Constantine z roku 2005 pracoval jako vizuální efektový umělec. Rozšíření do dalších oblastí Společně se svou manželkou Laurou Kelly Brooks rozšířil svou činnost i do oblasti hudebních videoklipů a reklam pod kolektivem Honey, kde režírovali například videoklip "Guerrilla Radio" od skupiny Rage Against the Machine. Nicholas Brooks, narozený v Londýně, je také známý jako režisér a asistent režiséra, proslavil se díky filmům What Dreams May Come z roku 1998, Elysium z roku 2013 a Lucy z roku 2014. Tato diverzifikace jeho kariéry ukazuje na jeho všestrannost a schopnost aplikovat své vizuální dovednosti v různých mediálních formátech.