Mia Oremovič

Mia Oremović (31. července 1918, Slavonska Požega, Rakousko-Uhersko – 24. července 2010, Križevci, Chorvatsko) byla chorvatská divadelní, filmová a televizní herečka. Patřila mezi nejvýznamnější charakterní herečky chorvatské kinematografie s kariérou trvající více než padesát let. Vzdělání a počátky kariéry Mia Oremović absolvovala Školu užitého umění a Školu dramatických umění v Záhřebu pod vedením významného divadelního režiséra Branka Gavelly. Ačkoliv měla zálibu i v malířství, nakonec u ní převážila láska k herectví. Svou divadelní kariéru zahájila v roce 1942. Od roku 1945 byla stálou členkou záhřebského Chorvatského národního divadla (HNK) a od roku 1953 působila v Dramatickém divadle (dnes divadlo Gavella). V roce 1967 se stala svobodnou umělkyní. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutovala v roce 1952 hlavní rolí vdovy ve filmu U oluji (In the Storm) režiséra Vatroslava Mimici. Následovala spolupráce s režisérem Nikolou Tanhoferem na filmech Nije bilo uzalud (It Was Not in Vain, 1957) a H-8 (1958), za který získala svou první Zlatou arenu za nejlepší herecký výkon na filmovém festivalu v Pule. V tomto oceňovaném filmu ztvárnila manželku bohatého Švýcara a její výkon byl kritiky vysoce hodnocen. Vrchol kariéry a spolupráce s Krešem Golikem Nejslavnější období její filmové kariéry je spojeno se spoluprací s režisérem Krešem Golikem. V roce 1968 ztvárnila hlavní roli neurotické maloměšťačky ve filmu Imam dvije mame i dva tate (I Have Two Mothers and Two Fathers), za kterou získala svou druhou Zlatou arenu za hlavní ženský herecký výkon. Film byl oceněn na festivalu v Pule a patří mezi významná díla chorvatské kinematografie. V roce 1970 vytvořila jednu ze svých nejpamátnějších rolí – tetu Minu ve filmu Tko pjeva zlo ne misli (One Song a Day Takes Mischief Away). Její ztvárnění staropanenské sestry hlavní hrdinky se zapsalo do dějin chorvatského filmu jako jedna z nejlepších komediálních kreací. Film je považován za nejlepší chorvatský film všech dob a Mia Oremović v něm předvedla svůj mimořádný komediální talent. Pozdější kariéra S Krešem Golikem spolupracovala i na dalších filmech jako Živjeti od ljubavi (1973) a Ljubica (1978). Mezi její další významné filmy patří Usporeno kretanje (1979) Vanče Kljakoviće, Tajna starog tavana (1984) a Anticasanova (1985) Vladimira Tadeje, Treća žena (1997) Zorana Tadiće, Tu (2003) Zrinka Ogresty a Snivaj, zlato moje (2005) Nevena Hitrece. Televizní tvorba Mia Oremović se výrazně prosadila i v televizní tvorbě. Účinkovala v mnoha populárních seriálech, mezi které patří Naše malo misto (1970), Kapelski kresovi (1974), Velo misto (1980), Smogovci (1982-1983), Dirigenti i mužikaši (1991) a v pozdějších letech také Ljubav u zaleđu (2006) a Obični ljudi (2006). Ocenění a odkaz Za svůj celoživotní přínos chorvatské kinematografii obdržela v roce 1996 cenu Vladimira Nazora za celoživotní dílo v oblasti filmu a v roce 2002 cenu za celoživotní dílo Fabijana Šovagoviće od Sdružení chorvatských filmových režisérů. Chorvatský filmový časopis "Hollywood" ji zařadil na třetí místo v žebříčku nejlepších chorvatských filmových hvězd všech dob. Mia Oremović byla výjimečnou charakterní herečkou s širokým hereckým rejstříkem, která dokázala přesvědčivě ztvárnit dramatické i komediální role. Její talent nebyl v pozdějších letech její kariéry plně využit, přesto zanechala nesmazatelnou stopu v chorvatské kinematografii. Zemřela týden před svými 92. narozeninami a je pohřbena na záhřebském hřbitově Mirogoj.