Luboš Vraspír

Luboš Vraspír, narozen 7. června 1930 v Hradci Králové, zemřel 13. března 2018 v Kroměříži, byl český divadelní a filmový herec. Již od patnácti let projevoval zájem o divadlo, což bylo částečně ovlivněno jeho matkou, která se ochotnicky věnovala divadlu v Československém sboru víry. Divadelní kariéra Na divadelním jevišti poprvé stanul v první polovině 50. let v trutnovském Krajském oblastním divadle. V roce 1961 absolvoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU), přičemž již během studií statoval v tamějším Státním divadle. Jeho profesionální kariéra zahrnovala angažmá na několika oblastních scénách - nejprve v Slezském divadle Zdeňka Nejedlého v Opavě (1961-1965), poté ve Východočeském divadle v Pardubicích (1965-1966) a nakonec, až do odchodu do penze, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1967-2000), kde hostoval až do své smrti. Kromě svých domovských scén hostoval i na dalších jevištích, včetně pražské Konzervatoře, DIVADLa DISK, Divadla F. X. Šaldy v Liberci a Horáckého divadla Jihlava. Herecký profil Luboš Vraspír byl především charakterním činoherním hercem, který ztvárňoval role jak ve světovém, tak domácím repertoáru. Své hudební nadání využíval jako tenorista i v operetních a operních představeních. V počátcích své kariéry hrál postavy jako Lucius v Caesaru a Kleopatře, Serebrjakov ve Strýčku Váňovi, Nezaměstnaný v Baladě z hadrů či Faust ve hře Faust, Markéta, služka a já. Od konce 60. let vynikl v inscenacích jako Filip II. (v roli Dona Juana), Oldřich a Božena (jako Rada), Romeo a Julie (jako Merkucio), Brouk v hlavě (jako Viktor Emanuel) nebo Hrátky s čertem (jako Martin Kabát). Mezi jeho nejpamátnější role patřil Richard III., Cyrano a kardinál Richelieu, o nichž se v divadelních kruzích hovořilo i dlouho po jejich uvedení. V roce 2000 obdržel cenu Senior Prix udělovanou nadací Život umělce. Filmová kariéra Vzhledem k mimopražským angažmá neměl Luboš Vraspír mnoho příležitostí uplatnit se před filmovou kamerou. Jeho filmový debut přišel v roce 1965, kdy ztvárnil roli rezidenta ve špionážním dramatu Anděl blažené smrti režiséra Štěpána Skalského. Po dvanáctileté přestávce se na filmové plátno vrátil v sedmdesátých letech, kdy hrál páleničáře v politickém dramatu O moravské zemi (1977) režiséra Antonína Kachlíka. Tento film byl zamýšlen jako protipól k zakázanému snímku Všichni dobří rodáci (1968) Vojtěcha Jasného a zabýval se tématem kolektivizace moravské vesnice. V následujícím roce si zahrál vrchního v dramatu Čistá řeka (1978), opět pod režijním vedením Štěpána Skalského. Tento film pojednával o mladém hygienikovi, který se snaží zabránit znečišťování řeky. Svou poslední filmovou roli vytvořil v roce 1983 jako příslušník VB v dětské detektivce Třetí skoba pro Kocoura režiséra Radima Cvrčka, kde jeho hlas předaboval herec Vladimír Švabík.