Jarmila Lázničková

Jarmila Lázničková, narozena 13. května 1910 v Bučovicích u Vyškova, zemřela 22. října 2003 v Praze, byla česká divadelní a filmová herečka. Původ a vzdělání Jarmila Lázničková pocházela z rodiny okresního soudce, její matka měla kořeny v mlynářské rodině. Po absolvování pěti let na reformním reálném gymnáziu se rozhodla pro hereckou dráhu. V letech 1926-1929 vystudovala dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře pod vedením profesorů Rudolfa Waltera a Emy Pechové. Její umělecký talent se projevil již během studií, což jí otevřelo dveře k profesionální herecké kariéře. Divadelní kariéra Profesionální dráhu zahájila v roce 1929, kdy byla přijata do Národního divadla v Brně (od roku 1948 Státního divadla) jako elévka. V roce 1931 ji ředitel, režisér a dramaturg Václav Jiřikovský angažoval jako řádnou členku souboru činohry, kde setrvala až do odchodu do penze v roce 1976, přičemž některé role dohrávala ještě v roce 1977. Během své dlouhé divadelní kariéry ztvárnila desítky významných rolí. Od 60. let se představila v inscenacích jako Mysteria buffa (role Pradleny), Ďábel a pánbůh (Čarodějka), Pán z Prasečkova a Versailská improvizace (Slečna Béjartová), Kavkazský křídový kruh (Rolnice a Selka), Veselé windsorské paničky (Čiperná), Kdo se bojí Virginie Woolfové (Marta), Zkrocení zlé ženy (Hospodská), Vojna a mír (Hraběnka), Naši furianti (Marie Dubská) a mnoha dalších. Filmová a televizní tvorba Její filmografie je vzhledem k dlouhodobému mimopražskému angažmá poměrně skromná a obsahuje pouze dva tituly ze 60. let. Objevila se v televizních inscenacích Nebožtík Nasredin a Kaktus - Bomba - Letadlo. V druhém jmenovaném televizním filmu z roku 1969, který režíroval Václav Vorlíček podle scénáře Romana Ráže, si zahrála po boku Jaroslava Marvana, Elišky Balzerové a dalších. Jednalo se o bláznivou satirickou komedii, která si dělala legraci z kriminálních historek a přehnaného politizování. Kromě filmové a televizní tvorby se věnovala také dabingu. Další umělecké aktivity Jarmila Lázničková se věnovala i rozhlasové tvorbě, kde vystupovala v brněnském rozhlase v inscenacích jako Gazdina roba, Deset dnů, které otřásly světem, Pátrací skupina zasahuje či Komedie o umučení. Ve 30. letech se podílela na esperantském vysílání světoznámé stanice Verda Stacio (česky Zelená stanice) jako členka umělecké skupiny TRAKT. Významná byla také její recitační činnost. Kromě umělecké dráhy se věnovala i pedagogické práci - externě vyučovala studium rolí, deklamaci a výslovnost na Státní konzervatoři v Brně. Za svou uměleckou činnost obdržela řadu ocenění, včetně Krajského uznání za hereckou činnost (1959), titulu Čestná členka brněnského Státního divadla (1964) a titulu Zasloužilá umělkyně (1968). Krátce před smrtí jí byla udělena Cena Senior Prix (2002) od Nadace Život umělce. V soukromém životě byla provdaná jako Jarmila Válková. Zemřela ve věku 93 let v Praze.