Jaromír Crha

Jaromír Crha, narozen 4. ledna 1922 v obci Tvarožná u Brna, zemřel 30. listopadu 1982 v Jihlavě, byl český divadelní a filmový herec. Vyučil se slévačem a tomuto řemeslu se původně věnoval. Jeho herecká kariéra začala po druhé světové válce, kdy pracoval v kladenských železárnách a zároveň začal amatérsky hrát divadlo v mládežnickém souboru Rotor. Souběžně našel uplatnění v pražském Divadle mladých pionýrů (1945-1948). Divadelní kariéra Koncem čtyřicátých let se Crha přiblížil svému rodišti, když v letech 1948-1953 patřil k souboru Městského divadla mládeže v Brně. Následně až do své smrti působil v Horáckém divadle v Jihlavě (1953-1982), kde se časem vypracoval mezi přední herce. Velké role ztvárnil především v klasických dílech, domácích i světových. K jeho nejvýznamnějším divadelním postavám patřil Fiala ve Stroupežnického Našich furiantech, Filip II. v Donu Carlosovi, Jago v Shakespearově Othellovi či Galileo v Brechtově Životu Galileiho. Pozoruhodné je, že navzdory svému výraznému handicapu – silné nedoslýchavosti – patřil k nejdůležitějším hercům jihlavské činohry. Kvalitní naslouchátko, které nebylo v tehdejším Československu k dostání, musel složitě shánět v zahraničí. Uměl od svých kolegů odezírat ze rtů, ale když přístroj špatně fungoval, stávalo se, že mluvil příliš nahlas nebo naopak zcela potichu. Filmová kariéra Jaromír Crha měl velmi specifický zevnějšek – malou postavu, zvláštně tvarovanou hlavu a démonicky podivnou tvář, což mu pomohlo získat role ve filmu, ačkoliv jeho filmografie byla poměrně skromná. Na filmovém plátně se objevil až v pozdějším věku. Výjimečně spolupracoval s rozhlasem a televizními studii, kde účinkoval v inscenaci Přebytečná pravda (1976). Jeho filmografie zahrnuje následující snímky: - Náš dědek Josef (1976) – role děkana Kudláčka, kterého "vypeče" bohémský baron v podání Miloše Kopeckého - Jak se budí princezny (1977) – role kočího v této populární pohádce Václava Vorlíčka, která se natáčela na moravských hradech Pernštejn a Roštejn - Julek (1979) – role staříka se psem v životopisném snímku o Juliu Fučíkovi - Poslední propadne peklu (1982) – jeho poslední filmová role v dobrodružném historickém snímku Ludvíka Ráži Nezapomenutelná role v televizi Životní roli mu nabídla televize, respektive režisér Jiří Sequens, který ho obsadil do notoricky známé hororové role šíleného otce Brůny v epizodě Studna (1978) ze seriálu 30 případů majora Zemana. Crha zde ztvárnil démonického vraha, který sekyrou zabije svou manželku (v podání Valérie Kaplanové), donutí syna (Josef Kubíček) k sebevraždě, zapálí svůj dům, pokácí stromy a sám se zabije. Jeho charakteristické kývavé pohyby a démonický výraz ve tváři přispěly k tomu, že příběh působil téměř jako horor, což bylo v tehdejší československé televizi unikátní. Zajímavostí je, že nejslavnější scéna, kdy se starý Brůna kýve se sekerou ze strany na stranu, byl Crhův herecký nápad. Díky této roli se stal známým po celém tehdejším Československu, ačkoliv jeho jméno zůstávalo ve stínu jeho nezapomenutelné tváře. Během natáčení scén ve studni byl Jaromír Crha po operaci a do uší se mu nesměla dostat voda, proto měl v uších tampóny a prakticky neslyšel. Se svým seriálovým synem tak musel dle instrukcí režie v inkriminovaných scénách hýbat Josef Kubíček. Po úspěchu této role ho kolegové v divadle začali zdravit charakteristickým kývavým pohybem v předklonu. Zpočátku to bral jako žert, ale později ho to začalo štvát. Jaromír Crha zemřel po dlouhé a těžké nemoci 30. listopadu 1982 v Jihlavě ve věku pouhých 60 let. Jeho sestra Marie Crhová (*1925) se rovněž stala herečkou a působila také v jihlavském divadle.