Roman Tkačuk

Roman Tkačuk, narozen 31. srpna 1932 ve Sverdlovsku (dnešní Jekatěrinburg), zemřel 10. ledna 1994 v Moskvě, byl sovětský a ruský herec divadla, filmu a dabingu. Roman Tkačuk se narodil v rodině ředitele olejářského závodu. Během druhé světové války byla jeho rodina evakuována do Taškentu, kde později vystudoval režisérský fakultet Taškenského divadelně-uměleckého institutu A. N. Ostrovského, který dokončil v roce 1955. Po studiích působil v letech 1953-1958 jako herec v Taškenském divadle Sovětské armády, kde ztvárnil mimo jiné roli Prisypkina ve hře Vladimira Majakovského Štěnice. V letech 1958-1965 pracoval v Taškenském ruském dramatickém divadle M. Gorkého, kde se představil v rolích jako Balaganov ve Zlatém teleti podle Ilfa a Petrova nebo Raskolnikov v Zločinu a trestu podle Dostojevského. Za své herecké výkony v Uzbekistánu získal v roce 1964 titul Národní umělec Uzbecké SSR. Kariéra v Moskvě V roce 1965 byl Roman Tkačuk přijat do Moskevského divadla satiry, kde působil až do své smrti. Byl charakterním hercem, který ztvárňoval dramatické i tragikomické role v hrách M. Frische, P. Beaumarchaise, B. Brechta a dalších. Na divadelních prknech vynikal svou přirozeností a autenticitou, díky čemuž si získal širokou oblibu publika. Filmová kariéra Filmová kariéra Romana Tkačuka začala v roce 1956 filmem Setkáme se na stadionu, kde ztvárnil roli Ženi Paňka. Během své kariéry se objevil v téměř stovce filmů a televizních inscenací. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímcích Vesnický detektiv (1968), kde hrál Pozdňakova, vedoucího klubu, Osvobození (1970), kde ztvárnil generálmajora Jepiševova, Balada o Beringovi a jeho přátelích (1970), kde si zahrál samotného cara Petra I., nebo Bumbáraš (1972). V 80. letech se objevil v kultovním filmu Psí srdce (1988) režiséra Vladimira Bortka, kde ztvárnil profesora Nikolaje Nikolajeviče Persikova. Mezi jeho další významné filmy patří Pes baskervillský (1981), Pes na seně (1977) a Ty mně, já tobě (1976). Jeho poslední filmovou rolí byl švýcar Nikolaj v restauraci Gribojedov ve filmu Mistr a Markétka (1994). Kábaret 13 židlí Největší popularitu Romanu Tkačukovi přinesla role pana Vladeka v populárním televizním pořadu Kábaret 13 židlí (Kabačok 13 stuljev), který se vysílal od poloviny 60. let. Jeho postava dobrosrdečného a prostoduchého manžela paní Terezy si získala srdce diváků po celém Sovětském svazu i v zahraničí. Za tuto roli byl v roce 1976 oceněn titulem Zasloužilý umělec Polska, přestože sám nebyl polského původu. V pořadu účinkoval téměř 15 let a stal se jednou z jeho nejvýraznějších tváří. Osobní život a odkaz Roman Tkačuk byl ženatý s Májou Juzefovnou Gnězdovskou, sovětskou divadelní teoretičkou, která pracovala v literárně-dramatické redakci Centrální televize. Jejich manželství trvalo až do jejich smrti - Mája zemřela 9. ledna 1994 a Roman ji přežil jen o několik hodin, zemřel 10. ledna 1994. Jsou pohřbeni společně na Dolgoprudněnském hřbitově. Roman Tkačuk byl charakterním hercem, který se specializoval na komediální role, ale dokázal ztvárnit i dramatické postavy. Jeho herecký projev se vyznačoval přirozeností, pravdivostí a obrovským charismatem. Přestože často hrál vedlejší role, dokázal jim vtisknout nezaměnitelný charakter a učinit je nezapomenutelnými. Za svou uměleckou činnost byl oceněn Státní cenou RSFSR K. S. Stanislavského (1977).