57%
My tři a pes z Pětipes
- Rodinný
Zdeněk Matouš, 23. dubna 1931, Praha – 19. března 2006, Praha, byl český herec a zpěvák. Vyrůstal v Kostelci nad Labem a svou uměleckou průpravu získal v proslulém Kühnově dětském sboru, kde rozvinul svůj pěvecký talent, který později definoval jeho profesní kariéru.
Divadelní kariéra
Zdeněk Matouš se proslavil především jako dlouholetý přední sólista Hudebního divadla v Karlíně, kde ztvárňoval obvykle hlavní role v klasických operetách. Díky svému vysoce ceněnému zpěvu byl obsazován do velkých rolí až do poměrně pozdního věku. Do souboru Hudebního divadla v Karlíně byl angažován za ředitele L. Žáčka (1964–70) a dramaturga J. Hacha, kdy se karlínské divadlo transformovalo v moderní scénu schopnou uvádět vedle výpravných operet i velké anglické a americké muzikály. V tomto období se Matouš stal jednou z klíčových osobností souboru, který byl doplněn o nové talentované umělce. Často se objevoval v televizních zpracováních operet a v hudebních pořadech, kde mohl naplno uplatnit svůj pěvecký talent.
Filmová kariéra
Ve filmu vytvořil Zdeněk Matouš jen několik málo epizodních postav, což kontrastuje s jeho bohatou divadelní kariérou. Z dostupných informací víme, že se ve filmech objevoval od 60. let do konce 80. let 20. století. V roce 1961 ztvárnil roli Krejčíka, v roce 1967 se objevil jako "muž číslo 1" a také přispěl svým zpěvem do filmové produkce. V roce 1971 hrál panského úředníka Jana Proška, v roce 1979 malíře pokojů, v roce 1981 profesora Coutou a v roce 1988 postavu jménem Brzák. Bohužel konkrétní názvy filmů, ve kterých tyto role ztvárnil, nejsou v dostupných zdrojích jednoznačně uvedeny.
Dabingová činnost
Kromě divadelní a filmové práce se Zdeněk Matouš příležitostně uplatnil také v dabingu. Většina jeho dabingových rolí však zůstává neurčena, což svědčí o tom, že tato oblast jeho umělecké činnosti nebyla tak rozsáhlá jako jeho působení v divadle.
Umělecký přínos
Zdeněk Matouš patřil k významným představitelům české operety a muzikálu druhé poloviny 20. století. Jeho hlavním přínosem bylo udržování vysoké úrovně klasického operetního repertoáru v Hudebním divadle Karlín, kde díky svému pěveckému talentu a hereckým schopnostem dokázal ztvárnit náročné role. Přestože ve filmu vytvořil jen několik menších rolí, jeho celkový přínos české kultuře spočívá především v jeho dlouholetém působení na divadelní scéně, kde pomáhal formovat podobu českého hudebního divadla v době, kdy se tradiční opereta začala prolínat s moderním muzikálem.
