Milan Pásek

Milan Pásek (29. května 1920 Brno – 27. prosince 1990 Brno) byl český herec, režisér, divadelní ředitel a vysokoškolský pedagog. Pocházel z rodiny divadelních ochotníků a byl nejstarším ze tří bratrů. Jeho kořeny sahaly do Strážnice, kde se řada jeho příbuzných věnovala ochotnickému divadlu. Vzdělání a počátky kariéry Milan Pásek studoval na strážnickém gymnáziu, po náhlé smrti otce se rodina přestěhovala do Brna. Původně zahájil studium práv, ale po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 vystudoval herectví na brněnské konzervatoři, kde absolvoval v roce 1943. K jeho profesorům patřili Rudolf Walter a Zdenka Gräfová. Již během studií se uplatnil jako divadelní režisér. Jako student účinkoval na školní scéně "Nový domov" na Falkensteinerově ulici a statoval v zemské činohře Na Veveří, kde poznal práci významných režisérů a herců jako byli Aleš Podhorský, Jan Škoda, Josef Skřivan, Jarmila Kurandová, Vlasta Fabianová či Karel Höger. Divadelní kariéra Po studiích byl angažován do Beskydského divadla v Hranicích na Moravě, kde působil v letech 1942-1944. Jako režisér se prosadil i v rámci Rožnovského divadelního léta (1943-1944). Po válce se vrátil do Brna a stal se významnou osobností českého divadla, když spoluzakládal Svobodné divadlo (1945) spolu s Rudolfem Walterem a Jiřím Krohou. Tady jako režisér inscenoval Nezvalovu Manon Lescaut. Ještě v prvním poválečném roce přijal nabídku E. F. Buriana, tehdejšího ředitele Národního divadla v Brně, a v letech 1945 až 1953 působil jako umělecký šéf, režisér a příležitostný herec činohry brněnského Zemského/Státního divadla. Následně strávil třináct plodných let v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1954-1967), kde byl ředitelem a uměleckým šéfem. V roce 1967 se vrátil do Brna a v Divadle bratří Mrštíků (navazujícím na již zmíněné Svobodné divadlo, dnes Městské divadlo) působil jako ředitel a režisér až do roku 1989. Zde realizoval přes padesát inscenací. Filmová a televizní tvorba Ačkoliv byl Milan Pásek především divadelním režisérem a pedagogem, před televizní kamerou se objevil výjimečně počátkem sedmdesátých let. Jeho filmografie zahrnuje tři televizní projekty. V roce 1970 účinkoval v třídílném seriálu Lidé na křižovatce, který byl natočen podle románů Marie Pujmanové Lidé na křižovatce a Hra s ohněm. Tento seriál byl vytvořen k 50. výročí KSČ a představoval adaptaci románové trilogie, za kterou byla Pujmanová oceněna Státní cenou za literaturu. V roce 1971 ztvárnil roli hraběte Jindřicha Velinského v televizním válečném dramatu Legenda o živých mrtvých, kde vytvořil manželskou dvojici s Vlastou Fialovou. Tento seriál byl inspirován skutečnými událostmi z konce druhé světové války v okolí Holešova a působením partyzánských oddílů. Jeho poslední hereckou rolí byla postava ředitele ústavu v televizním filmu Klec z roku 1973, kde hlavní roli ztvárnil Jan Tříska. Tento film byl natočen jako kritika normalizační společnosti a byl uložen do trezoru, premiéru měl až v roce 2015. Pedagogická činnost a režijní přístup Bohaté zkušenosti přivedly Milana Páska také k pedagogické činnosti. Nejprve vyučoval na brněnské konzervatoři, později na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU), kde vedl katedru herectví. Působil jako experimentující režisér, hledal nové postupy a výrazové prostředky, včetně netradičního řešení divadelního prostoru. Kromě činoherní režie dostal několikrát příležitost režírovat také opery v Janáčkově divadle, například Aidu nebo Věc Makropulos. Milan Pásek zemřel v Brně 27. prosince 1990 ve věku sedmdesáti let.