Jan Hlavsa

Jan Hlavsa, narozen 10. prosince 1922 ve Vrbně nad Lesy u Loun, zemřel 2. března 2008 v Praze, byl český operní pěvec, herec a pedagog. Vzdělání a počátky kariéry Jan Hlavsa v letech 1942-1949 studoval zpěv na pražské Státní konzervatoři a souběžně v letech 1946-1949 se věnoval také studiu hudební vědy na Univerzitě Karlově. Svou profesionální pěveckou uměleckou dráhu zahájil v roce 1949 v Ústí nad Labem, odkud o rok později přešel do ostravského Státního divadla. Po osmi letech působení v Ostravě následovalo angažmá ve Státním divadle Brno a od roku 1960 se stal sólistou opery pražského Národního divadla, na jehož prknech poprvé vystoupil jako host již v roce 1952 v roli Prince ve Dvořákově Rusalce. Operní kariéra Za tři desítky let věrnosti vytvořil Hlavsa na scéně Národního divadla okolo stovky rolí v operních dílech českého i světového repertoáru a stal se spolehlivým představitelem lyrického oboru. V operách Bedřicha Smetany ztvárnil Lukáše z Hubičky, Jeníka v Prodané nevěstě i Víta v Tajemství. K jeho významným rolím patřil také Jiří z Dvořákova Jakobína, Lenský z Čajkovského Evžena Oněgina nebo titulní role Hoffmanna v Offenbachových Hoffmannových povídkách a Fausta ze Gounodovy opery Faust a Markétka. Hlavsa ve svém pěveckém umění postupně interpretoval také charakterní role a diváci i odborníci dodnes vzpomínají na Hlavsu jako na výborného představitele Tichona Ivanyče Kabanova z Janáčkovy Káti Kabanové, Yannakose v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů nebo Principála ve Smetanově Prodané nevěstě. Jan Hlavsa byl velmi často zván k pohostinským vystoupením také v zahraničí, díky čemuž jej viděli diváci v Bulharsku, Jugoslávii, Polsku, Rumunsku, Rakousku i jinde. Filmová a televizní tvorba Se jménem Jana Hlavsy se kromě diváků operních scén mohli setkat také diváci v kině či u televizních obrazovek. Hlavsa jako výrazný operní pěvec byl zván před kameru hlavně při realizacích oper. Nejprve pouze zpíval pěvecké party místo herců, jak tomu bylo například v případě televizní adaptace opery Otakara Ostrčila Poupě (1967), kterou režíroval Václav Krška. Za jeho oficiální herecký debut lze označit roli mladého námořníka v televizní adaptaci lyrické zpěvohry Juliette (1969) od Bohuslava Martinů, kterou režíroval tandem Ivana a Václava Kašlíkových a která byla natočena rovnou v české a německé verzi. Z jeho další filmografie stojí za zmínku role cestujícího v krátkém filmu Ranní káva (2000) režiséra Ševčíka. Objevil se také v krátkém filmu Sprcha (2002) a v dokumentu Ženy pro měny (2004). Pedagogická činnost Od roku 1972 se Jan Hlavsa věnoval také pedagogické činnosti na pražské Státní konzervatoři, kde předával své bohaté zkušenosti mladým operním pěvcům. Jako dlouholetý sólista opery pražského Národního divadla a uznávaný pedagog významně přispěl k rozvoji českého operního umění a výchově nové generace operních pěvců.