Eva Schneiderová

Eva Schneiderová, rozená Vavrušková, narozená 12. října 1927 v Hradci Králové, zemřela 6. prosince 2020 v Praze, byla česká filmová a divadelní herečka. Počátky kariéry Eva Schneiderová zahájila svou uměleckou dráhu již během druhé světové války, kdy účinkovala v Pražském dětském divadle. Po osvobození se věnovala soukromému studiu herectví a zpěvu, což jí otevřelo cestu k prvnímu stálému angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1949-1950). Následně strávila významnou část své kariéry v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech (1950-1961), kde patřila k předním herečkám souboru. Toto divadlo bylo v roce 1958 přejmenováno na Divadlo Vítězslava Nezvala. Své poslední stálé divadelní angažmá měla v Městském divadle v Příbrami (1961-1962), po němž se rozhodla z profesionální divadelní dráhy odejít. Filmová kariéra Ačkoliv její mimopražské angažmá limitovalo možnosti uplatnění před kamerou, její dívčí půvab neunikl pozornosti filmových tvůrců. Svou nejvýraznější filmovou roli ztvárnila v hudební komedii Písnička za groš (1952), kde hrála jednu z hlavních postav, dělnici Andulku Jirákovou. K jejím dalším významným filmovým rolím patří účinkování v dodnes populární veselohře Florenc 13,30 (1957) režiséra Josefa Macha. V pozdějších letech se objevila v menších rolích ve filmech Nahá pastýřka (1966), Přehlídce velím já (1969) a Po stopách krve (1969). Dvakrát ztvárnila roli zdravotní sestry ve filmech Jakou barvu má láska (1973) a Pokus o vraždu (1973). Diváci ji mohli vidět také jako prodavačku v oblíbené komedii Léto s kovbojem (1976). Její poslední vystoupení před kamerou je spojeno s filmem Já už budu hodný, dědečku! (1978). Televizní a divadelní činnost Po odchodu ze stálého angažmá žila Eva Schneiderová v Praze a příležitostně hostovala na divadelních scénách, například v Městských divadlech pražských (inscenace Klarisa pro tři, 1967, a Anna Kareninová, 1970) nebo v Divadle na Vinohradech (Dantonova smrt, 1968). Spolupracovala také s televizí, kde se objevila v seriálech jako 30 případů majora Zemana (1974) a Strašidýlko Fanfulínek (1971). K jejím dalším filmovým počinům patří snímky Ta třetí (1968), Maratón (1968), Sváteční jezdec (1969), Lepší pán (1971) a Noc oranžových ohňů (1974). Osobní život Eva Schneiderová byla dvakrát vdaná, nejprve jako Eva Vlachová a později přijala příjmení Schneiderová. Z druhého manželství měla syna Davida Schneidera (narozen 1958), který se také stal hercem. Zajímavostí je, že se spolu jako matka a syn objevili před kamerou ve filmu Po stopách krve (1969). David Schneider získal svou první filmovou roli díky tomu, že chodil za matkou do divadla, kde ho Rudolf Deyl ml. doporučil na konkurz pro dětskou roli, v níž uspěl mezi stovkami dalších chlapců.