Luděk Nekuda

Luděk Nekuda (10. října 1942, Ostrava – 10. března 1988, Praha) byl český herec, zpěvák, trumpetista, televizní a rozhlasový moderátor, bavič, textař, scenárista a dramaturg. Patřil k všestranným umělcům, kteří se dokázali prosadit v mnoha oblastech kulturního života. Vzdělání a umělecké začátky Vystudoval Pedagogický institut v Ostravě, kde získal kvalifikaci v oborech ruština a hudební výchova. Ačkoliv krátce působil jako učitel na základní škole v Karviné, pedagogické dráhy se brzy vzdal ve prospěch umělecké kariéry. Již během vysokoškolských studií v roce 1961 založil společně s Pavlem Veselým a Eduardem Schiffauerem amatérské Divadélko Pod okapem, které se postupně zařadilo mezi přední československé scény malých forem. V tomto divadle Nekuda působil jako autor, zpěvák, herec a trumpetista. Začínal s textováním převzatých melodií, později skládal i vlastní písničky. V roce 1965 se divadlo částečně profesionalizovalo jako Divadélko Okap pod ostravským Parkem kultury a oddechu, kde Nekuda pokračoval ve své umělecké činnosti. Filmová a divadelní kariéra Filmografie Luďka Nekudy není rozsáhlá, ale zahrnuje několik zajímavých projektů. K jeho nejvýznamnějším filmovým počinům patří role ve snímku Bylo čtvrt a bude půl (1968), hudební komedii režiséra Vladimíra Čecha podle scénáře Jaroslava Dietla. Film vypráví příběh mladého automechanika, který po úspěchu v amatérské pěvecké soutěži získá angažmá v libereckém hudebním divadle. Nekuda zde vystupuje po boku dalších známých herců jako Josef Hlinomaz či Jitka Zelenková. Mezi další filmy, ve kterých se Nekuda objevil, patří německý hudební pořad Das Sonntagskonzert (1969) a televizní film Poslední leč Alfonse Karáska (1987). Posmrtně byl jeho hlas a tvorba využita v dokumentárním filmu Kam zmizel ten starý song (2004). Významnou kapitolou v Nekudově kariéře bylo jeho působení v divadle Semafor, kde od roku 1967 hostoval a později se stal členem souboru. V Semaforu účinkoval v inscenacích Poslední štace a Tak co, pane barone. V divadle strávil dvě sezóny, než se definitivně přestěhoval do Prahy a zaměřil se na rozhlasovou a televizní tvorbu. Televizní a rozhlasová tvorba Počátkem 70. let se Nekuda přestěhoval do Prahy, kde nastoupil jako rozhlasový moderátor na stanici Hvězda. Uváděl zde populární hudebně-zábavné pořady Mikrofórum a Dobré ráno. Souběžně s rozhlasovou prací vystupoval jako konferenciér, zpěvák a trumpetista s country kapelou Rangers - Plavci, s níž spolupracoval pět let. Vrcholem Nekudovy televizní kariéry byl autorský projekt Sešlost, který vytvářel a uváděl společně s Jiřím Císlerem od roku 1983. Tento na svou dobu nekonvenčně pojatý pořad s mnoha hosty, plný kvalitní hudby a inteligentního humoru, se po tři roky své existence těšil mimořádné divácké oblibě. Vzniklo celkem 11 dílů, které se postupně obohacovaly o satirické prvky. Právě cenzurní zásahy do scénáře 12. dílu Sešlosti nepřímo přispěly k Nekudově tragickému konci. Textařská a hudební činnost Luděk Nekuda byl známý svým mimořádným citem pro český jazyk, ve kterém dokázal objevovat nečekané slovní hříčky a pohotově je uplatňovat v textech i rozhovorech. V 70. letech se stal vyhledávaným textařem, který psal nejen pro sebe, ale i pro tehdejší hvězdy jako Helena Vondráčková a Marie Rottrová. V roce 1975 začal spolupracovat se skupinou Plavci, pro kterou napsal řadu textů. Luděk Nekuda zemřel předčasně ve věku 45 let na následky úrazu hlavy, který utrpěl při pádu ze schodů. Jeho všestranný talent a osobitý humor zanechaly výraznou stopu v české kulturní historii.