65%
Pouta
- Drama
- Psychologický
Lubomír Černík, narozen 9. října 1924 v Brně, zemřel 3. října 1978 v Brně, byl český divadelní a filmový herec, dramaturg, dramatik, zpěvák, textař a spisovatel. Narodil se do rodiny významného hudebního skladatele a muzikologa Josefa Černíka, který byl žákem Leoše Janáčka a sběratelem lidových písní.
Vzdělání a začátky kariéry
Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v roce 1943 byl Lubomír Černík, stejně jako většina jeho vrstevníků, totálně nasazen ve zbrojním průmyslu v továrně Flugmotorwerke Ostmark, kterou nacisté zřídili v jeskyních v okolí Křtin u Brna. Po skončení druhé světové války začal studovat herectví a režii na brněnské JAMU, kde se setkal s později významnými osobnostmi jako byli Eduard Cupák, Blanka Bohdanová nebo Květa Fialová. Již během studií založil spolu s Vladimírem Sísem a hudebním skladatelem Sašou Reznikovem divadelní soubor Směr. Po absolutoriu v roce 1950 působil krátce v Horáckém divadle v Jihlavě a Těšínském divadle v Českém Těšíně.
Divadelní kariéra
V roce 1957 se vrátil do Brna a přijal angažmá v Divadle Julia Fučíka, které mělo své působiště na brněnském Výstavišti. Zde získal hlavní roli například v dobově populární hře Byl Filip Filípek. Zásadním momentem v jeho kariéře bylo založení satirického kabaretu Večerní Brno v roce 1959, kde působil nejprve jako dramaturg, později jako člen hereckého souboru. Večerní Brno bylo jediným satirickým divadlem v republice a svou náplní a formou tvořilo jistou protiváhu tvorby pražského divadla Semafor. Černík zde byl angažován nejprve jako herec, posléze také jako autor skečů, písňových textů či jako konferenciér. V 60. letech se stal jednou z vůdčích hereckých osobností souboru. S nastupující normalizací bylo populární Večerní Brno zrušeno a Lubomír Černík pak našel nové útočiště v televizi a rozhlase.
Filmová tvorba
Ve filmu se Lubomír Černík objevil v několika, spíše menších rolích. Jeho filmovou dráhu zahájila postava brigádníka ve snímku Velká příležitost (1949). Následovaly role ve filmech O kolečku, peru a vařiči (1950), Život pro Jana Kašpara (1959) a 90 minut překvapení (1963). Největší filmovou příležitost dostal jako doktor Petera v psychologickém kriminálním příběhu Znamení raka (1967) v režii Juraje Herze. V tomto filmu použil režisér zajímavý, ale nepochopený způsob dabingu českých herců českými herci a postavu Lubomíra Černíka namluvil Jiří Sovák. V sedmdesátých letech se dvakrát naposledy objevil ve filmu. Drobnými rolemi přispěl opět do filmů Juraje Herze – jako květinář Kabát ve snímku Den pro mou lásku (1976) a jako policejní rada v pohádce Deváté srdce (1979), která byla uvedena až po jeho smrti.
Další umělecká činnost
V letech 1970 až 1973 pracoval jako dramaturg kabaretu Netopýr (pozdější klub Fléda), krátce vedl brněnské divadlo Múza, pracoval také jako dramaturg a herec pro Československý rozhlas Brno a Československou televizi Brno. Jako dramaturg a scénárista se v 70. letech výrazně podílel na satirické tvorbě brněnských studií Československé televize a Československého rozhlasu. Působil rovněž jako konferenciér tanečního orchestru Gustava Broma. Je autorem desítek písňových textů, jež vytvořil pro skladatele Sašu Reznikova, Oldřicha Blahu, Jaromíra Hniličku, Ladislava Kozderku, Bohuslava Sedláčka nebo Ladislava Štancla. Přeložil také řadu textů k písním na objednávky orchestrů Gustava Broma, Erika Knirsche, Ladislava Kozderky, Lubomíra Novosada a pro orchestr Studio Brno. Posmrtně byla vydána jeho autobiografická kniha Chobotnice (1980), která popisuje propad talentovaného herce, kterého si alkohol zcela podmanil. Jeho uměleckou práci totiž postupně narušovaly sílící problémy s alkoholismem, se kterými se potýkal již od mládí.
