Josef Platz

Josef Platz, narozen 10. listopadu 1937 v Praze, zemřel 1. února 2024 v Praze, byl významným českým režisérem, scenáristou, mimem a dramaturgem, který výrazně ovlivnil českou televizní a filmovou tvorbu pro děti a mládež. Vzdělání a umělecké začátky Vystudoval ČVUT s audiovizuální specializací, kde získal inženýrský titul v roce 1962. V roce 1967 byl ve svých třiceti letech přijat ke studiu na katedru dokumentární tvorby FAMU, kde absolvoval v roce 1973 prací "Zvuková složka v audiovizuálních formách". K umění měl Josef Platz vždy blízko. Od mládí hrál divadlo, a to především pantomimu. Založil skupinu Pantokabaret a později spolupracoval s mimem Borisem Hybnerem. Od roku 1962 byl autorem, režisérem a mimem představení pantomimické skupiny Pantokabaret, která byla součástí KARlínského KULturního KAbaretu (Karkulka). Na Festivalu amatérské pantomimy v Litvínově v roce 1966 získal se scénkami "V kleci" a "Autostop" první cenu v soutěži jednotlivců. Tam se také seznámil se souborem Pantomima Alfreda Jarryho, zejména s jeho hlavními autory - mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou. V roce 1970 se Ctibor Turba osamostatnil a Boris Hybner požádal Josefa Platze, aby Turbu nahradil v představení "Idioti". Televizní tvorba pro děti Po studiích se Josef Platz spíše náhodou dostal k práci v Dětské redakci České televize, kde režíroval krátké kreslené filmy (večerníček O Pratondovi), hrané pohádky (například zdařilé Třináctery hodiny) i televizní filmy a seriály s dětskými hrdiny (krimiseriál Případ kapitána Bábovky). Jeho třináctidílný seriál Škola za školou (1981-83) získal v roce 2011 na Zlínském filmovém festivalu Uznání za tvůrčí přínos ve filmové tvorbě pro děti a mládež. Škola za školou představovala zábavné vyučování ve třídě Petra Nárožného. Šlo o pásmo absurdních výstupů potrhlého lektora, který ve třídě vyučoval tři předměty: práci s volným časem, pracovní výchovu a diskotékový tanec. V rozvrhu byly také předměty jako výuka chůze, předtaneční a pohybová výchova a česká jóga. Studio Kamarád a Jů a Hele Josef Platz byl také prvním režisérem Studia Kamarád, kde spoluvytvářel jeho podobu - pro namlouvání postav Jů a Hele navrhl Jiřího Lábuse a Milana Nedělu (když Milan Neděla vážně onemocněl, nahradil ho Ota Jirák). Před více než 40 lety, 4. ledna 1981, se v tehdejší Československé televizi poprvé objevila dvojice plyšových postaviček Jů a Hele. Jako moderátoři pořadu Studio Kamarád uváděli každou neděli pohádky a řešili s dětmi nejrůznější problémy. Jů a Hele jsou plyšové postavy, které vystupovaly již od počátku v televizním Studiu Kamarád. Poprvé se však postavy na televizních obrazovkách představily již 19. října 1980 v pořadu Studio A a 16. listopadu 1980 v pořadu Děti ahoj!. Jů je štíhlé a zelené postavy, Hele zavalité a žluté. Kontrastem k těmto dobrákům je zlobivý Muf Supermuf. Plyšákovi Jů propůjčuje hlas Jiří Lábus a plyšákovi Hele Ota Jirák. Původně Hele mluvil přibližně rok Milan Neděla. Studio Kamarád bylo obnoveno i s těmito postavami v roce 2011. Jejich rozloučení na konci každého pořadu zní: "Ahoj, kamarádi, máme vás rádi." Další tvorba a profesní úspěchy Josef Platz má na svém kontě řadu dalších televizních filmů a seriálů, mezi které patří O Pratondovi (1992), Komu šplouchá na maják (1992), Arachné (1992), Třináctery hodiny (1991), Kdo s koho (1991), Táta k příštím vánocům (1989), Cesta do hlubin kočičí duše (1989), Rizikové pracoviště (1987), Případ kapitána Bábovky (1987), Kouzelná raketa strýčka Jedličky (1986), Dům u tří vlaštoviček (1984), Petra a Pavla (1983), Stříbrná žíla (1983) a další. Mezi jeho významné pohádky patří Třináctery hodiny, kde na osamělém hradě žije zpupný Ledový vévoda ve společnosti své neteře, princezny Saralindy, a třináctera hodin, které před lety zastavila jeho ledová ruka. Když se o princeznu přijde ucházet princ Zorn ze Zorny, v převlečení za potulného pěvce Zpěvocha, úskočný vévoda mu zadá podobně jako jeho předchůdcům nesplnitelný úkol. Pozdější kariéra Po sametové revoluci se v České televizi stal vedoucím jedné tvůrčí skupiny dokumentárního filmu. Josef Platz zemřel 1. února 2024 ve věku 86 let. Manželkou Josefa Platze byla spisovatelka Eda Kriseová, dcera Magdaléna Platzová je prozaičkou, překladatelkou a publicistkou. Kromě své filmové a televizní tvorby byl Josef Platz také autorem fotografií, například pro knihu Ztracené dějiny. Jeho přínos české kinematografii, zejména v oblasti tvorby pro děti a mládež, zůstává trvalým odkazem pro další generace.