Ludmila Ročáková

Ludmila Ročáková, známá také jako Lilka Ročáková či pod vyvdaným jménem Ludmila Rybářová, narozená 28. září 1948 v Trenčíně, je významná česká operní pěvkyně-sopranistka, zpěvačka populární hudby, hudební pedagožka a režisérka. Umělecké začátky a populární hudba Ludmila Ročáková se narodila ve slovenském Trenčíně, odkud se v roce 1955 přestěhovala s rodiči do Prahy. Její umělecká dráha začala velmi brzy – již v patnácti letech, v roce 1963, nastoupila do slavného divadla Semafor, kde účinkovala v představeních jako Šest žen, Tak co, pane barone nebo Sekta. Na angažmá v Semaforu navazovala také její první filmová vystoupení. V roce 1963 se objevila ve filmu Konkurs režiséra Miloše Formana, kde ztvárnila roli účastnice konkurzu. O rok později účinkovala v legendárním československém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964) režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka, kde hrála roli chovanky penzionátu. V šedesátých letech zpívala s předními orchestry a prosadila se jako zpěvačka populární hudby. Spolupracovala s Orchestrem Karla Vlacha, Orchestrem Gustava Broma i se skupinou Olympic. Jejím největším hitem byla píseň Bylo léto, horké léto z roku 1967, s níž se zúčastnila soutěže Bratislavská lyra, což jí zajistilo velkou popularitu. Operní kariéra V roce 1965 začala studovat operní zpěv na Pražské konzervatoři, přičemž během studií pokračovala ve spolupráci se Semaforem a dalšími hudebními tělesy. Po vítězství na Pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v roce 1969 se rozhodla opustit svět populární hudby a plně se věnovat opernímu zpěvu. Po absolutoriu konzervatoře v roce 1971 pokračovala ve studiu na pražské HAMU u profesora Karla Bermana. Již během studií hostovala ve Stavovském divadle a také v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. V roce 1973 nastoupila do angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde působila jako sólistka opery až do roku 1998. Během svého pětadvacetiletého působení v plzeňském divadle vytvořila řadu stěžejních rolí českého i světového repertoáru. Jako sopranistka vybavená půvabným zjevem dostala v Plzni hned řadu velkých rolí. Zpívala především českou klasiku – obsáhla prakticky kompletní dílo Bedřicha Smetany (Prodaná nevěsta, Dvě vdovy, Libuše) a Antonína Dvořáka (Jakobín, Rusalka). K jejím nejoblíbenějším rolím patřila Mařenka v Prodané nevěstě. Objevovala se ale i ve světovém repertoáru jako Evžen Oněgin či Nabucco, sama dodnes ráda vzpomíná na roli v opeře Madame Butterfly. Pedagogická a režijní činnost Po odchodu z angažmá v roce 1998 se Ludmila Ročáková začala věnovat pedagogické činnosti. Vyučovala zpěv a operní herectví na konzervatoři v Plzni, kde vychovala řadu mladých pěvců. V pozdějších letech se jako režisérka začala věnovat operním inscenacím pro děti. Mezi její režijní počiny patří dětské opery Bastien a Bastienka, O Rusalce, Žvanivý slimejš a Kocour v botách. Ocenění a uznání Během své kariéry získala Ludmila Ročáková řadu ocenění. Je laureátkou Pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a Interpretační soutěže Ministerstva kultury. V říjnu 2017 byla jmenována Čestnou členkou Divadla J. K. Tyla v Plzni. V roce 2018 jí byla udělena Pečeť města Plzně za zásluhy v Divadle J. K. Tyla v Plzni a dlouholetou pedagogickou činnost. Ludmila Ročáková byla během své operní kariéry také stálým hostem Národního divadla v Praze, hostovala v Brně, Liberci, Olomouci či Ústí nad Labem. Její umělecký věhlas přesáhl hranice České republiky – vystupovala i v zahraničí, zejména v Německu, Švýcarsku a Rusku. Svou všestranností, talentem a profesionalitou se zapsala do historie české opery jako výjimečná osobnost, která dokázala propojit svět populární hudby s klasickým operním uměním.