Clara Bow

Clara Gordon Bow (29. července 1905, Brooklyn, New York – 27. září 1965, Los Angeles, Kalifornie) byla americká herečka, která se proslavila během éry němého filmu ve 20. letech 20. století a úspěšně přešla k mluveným filmům v roce 1929. Stala se jednou z největších filmových hvězd své doby a získala přezdívku "The It Girl" (Dívka s tím něčím). Dětství a začátky kariéry Clara Bow vyrůstala v chudobě v brooklynské čtvrti Prospect Heights. Její dětství bylo poznamenáno těžkými životními podmínkami, nepřítomným otcem a matkou trpící vážnými psychickými problémy. Útěk z této reality našla v kinematografii, která se stala jejím útočištěm. V roce 1921, ve věku pouhých 16 let, vyhrála celostátní soutěž krásy "Fame and Fortune Contest" pořádanou časopisem Motion Picture Magazine. Ačkoliv byla její role ve filmu Beyond the Rainbow (1922) nakonec vystřižena, soutěž jí inspirovala k herecké kariéře. Přestěhovala se do Los Angeles a v roce 1923 podepsala smlouvu s producentem B.P. Schulbergem. Vzestup ke slávě Bow se rychle prosadila v Hollywoodu díky svému přirozenému hereckému talentu a magnetické osobnosti. Její průlomové role přišly ve filmech jako Black Oxen (1923), Grit (1924) a Wine (1924). Postupně se etablovala jako symbol "flapperky" – svobodomyslné, emancipované dívky 20. let. V roce 1925 zazářila ve filmu The Plastic Age, který se stal jejím největším hitem pro studio Preferred Pictures. Po bankrotu tohoto studia přešla spolu se Schulbergem do Paramountu, kde pokračovala v úspěšné kariéře filmy jako Dancing Mothers (1926) a Mantrap (1926). Vrchol kariéry a "The It Girl" Rok 1927 znamenal pro Claru Bow absolutní vrchol kariéry. Hlavní role ve filmu It, adaptaci novely Elinor Glyn, z ní udělala globální senzaci a přinesla jí přezdívku "The It Girl". Film byl obrovským komerčním úspěchem a Bow se stala ztělesněním "toho něčeho" – přirozené přitažlivosti a charismatické energie. Téhož roku se objevila ve válečném dramatu Wings, který se později stal prvním filmem oceněným Oscarem za nejlepší film. Její popularita byla tak ohromná, že v lednu 1929 obdržela více než 45 000 fanouškovských dopisů za jediný měsíc. V letech 1927 až 1930 patřila mezi pět největších hollywoodských kasovních trháků a v letech 1928 a 1929 byla dokonce jmenována největší kasovní hvězdou. Přechod k mluveným filmům Na rozdíl od mnoha svých kolegů z éry němého filmu Clara Bow úspěšně přešla k mluveným filmům. Její první zvukový film The Wild Party (1929), režírovaný Dorothy Arznerovou, byl prvním zvukovým filmem studia Paramount. Navzdory silnému brooklynskému přízvuku se jí podařilo přizpůsobit novému médiu. Následovaly další úspěšné zvukové filmy jako The Saturday Night Kid (1929) a True to the Navy (1930). Bow však čelila rostoucímu tlaku ze strany médií a veřejnosti, což spolu s vyčerpávajícím pracovním tempem začalo negativně ovlivňovat její psychické zdraví. Osobní problémy a konec kariéry Bow se stala terčem řady skandálů, zejména během soudního procesu s její bývalou sekretářkou Daisy DeVoe, při kterém byly odhaleny mnohé detaily z jejího soukromého života. Během natáčení filmu Kick In (1931) prodělala psychické zhroucení. Po propuštění ze sanatoria se v prosinci 1931 provdala za herce Rexe Bella, který měl na její rozjitřenou povahu uklidňující vliv. V roce 1932 se vrátila do Hollywoodu a podepsala smlouvu na dva filmy se studiem Fox: Call Her Savage (1932) a Hoopla (1933). Ačkoliv byly oba filmy úspěšné, Bow se ve věku pouhých 28 let rozhodla ukončit svou hereckou kariéru. Odkaz Clara Bow natočila během své kariéry celkem 57 filmů – 46 němých a 11 zvukových. Její přirozený herecký styl, který kontrastoval s přehnanou expresivitou běžnou v té době, ovlivnil budoucí generace filmových herců. Režisér Victor Fleming ji přirovnal k houslím Stradivari: "Dotkni se jí a ona odpovídá genialitou." Bow zůstává symbolem bouřlivých dvacátých let a éry němého filmu. Její vliv je patrný v práci pozdějších filmových hvězd jako Jean Harlow, Marilyn Monroe a Rita Hayworth, které byly všechny přirovnávány k původní "It Girl". Po odchodu z Hollywoodu žila Clara Bow klidným životem na ranči v Nevadě se svým manželem a dvěma syny. V pozdějších letech trpěla psychickými problémy a byla několikrát hospitalizována. Zemřela 27. září 1965 ve věku 60 let na infarkt.