Don Taylor

Don Taylor (13. prosince 1920 – 29. prosince 1998) byl americký herec a filmový režisér narozený ve Freeportu v Pensylvánii. Během své kariéry se prosadil nejprve jako talentovaný herec a později jako uznávaný režisér. Počátky kariéry Don Taylor studoval nejprve právo, později řečnictví a drama na Pensylvánské státní univerzitě, kde se již jako student začal věnovat divadelním produkcím. V roce 1942 se vydal stopem do Hollywoodu, kde se ucházel o herecké příležitosti. Zatímco Warner Brothers ho odmítli kvůli jeho odvodovému statusu, studio Metro-Goldwyn-Mayer ho přijalo jako smluvního herce a obsadilo do menších rolí. Jeho první filmovou rolí byla postava vojáka ve snímku The Human Comedy (1943). Válečná služba a návrat k herectví Během druhé světové války byl Taylor odveden do Leteckých sil Spojených států amerických (AAF), kde se objevil v divadelní hře Winged Victory a následně i ve stejnojmenném filmu z roku 1944, kde byl uveden jako "Cpl. Don Taylor". Během účinkování v této produkci se seznámil se svou první manželkou, herečkou Phyllis Avery. Po návratu z armády získal Taylor významnou roli mladého detektiva Jimmyho Hallorana po boku zkušeného detektiva Dana Muldoona (Barry Fitzgerald) ve filmu The Naked City (1948), který byl pozoruhodný tím, že byl celý natáčen v exteriérech New Yorku. Tento film mu otevřel dveře k dalším důležitým rolím. Herecký vrchol v 50. letech V následujících letech se Don Taylor objevil v několika významných filmech. Byl součástí ansámblového obsazení klasického válečného dramatu Battleground (1949). Následně ztvárnil manžela Elizabeth Taylor v komediích Father of the Bride (1950) a jejím pokračování Father's Little Dividend (1951), kde hlavní roli ztvárnil Spencer Tracy. V roli Buckleyho Dunstana, snoubence a později manžela Kay Banks (Elizabeth Taylor), předvedl přesvědčivý výkon, který mu zajistil místo v jedné z nejoblíbenějších komedií své doby. Mezi jeho další významné role patřila postava Verna "Cowboye" Blithe ve filmu Flying Leathernecks (1951) a role vojáka, který si přivádí japonskou válečnou nevěstu do maloměstské Ameriky ve snímku Japanese War Bride (1952). V roce 1953 ztvárnil klíčovou roli unikajícího vězně poručíka Dunbara v Billyho Wilderově válečném dramatu Stalag 17, kde jeho postava sehrála důležitou úlohu v zápletce o hledání zrádce mezi americkými válečnými zajatci. Jeho poslední významnou filmovou rolí byla účast ve snímku I'll Cry Tomorrow (1955). Přechod k režii Od konce 50. let se Taylor začal věnovat režii filmů a televizních pořadů. Režíroval epizody populárních seriálů jako Alfred Hitchcock Presents, Steve Canyon a Rod Serlingovy Night Gallery. Právě při režírování epizody seriálu Alfred Hitchcock Presents v roce 1958 se seznámil se svou druhou manželkou, herečkou Hazel Court. Jeho režijní filmografie zahrnuje několik významných snímků. V roce 1971 režíroval sci-fi film Escape from the Planet of the Apes, třetí díl původní série Planeta opic. V roce 1973 natočil muzikálový film Tom Sawyer s písněmi bratrů Shermanových. Mezi jeho další režijní počiny patří filmy Echoes of a Summer (1976), The Great Scout & Cathouse Thursday (1976), The Island of Dr. Moreau (1977) s Burtem Lancasterem, Damien: Omen II (1978) s Williamem Holdenem a The Final Countdown (1980) s Kirkem Douglasem. Osobní život a odkaz Don Taylor byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla herečka Phyllis Avery, se kterou se oženil v roce 1944 a rozvedl v roce 1955. Z tohoto manželství měl dvě dcery, Anne a Avery. V roce 1964 se oženil s herečkou Hazel Court, se kterou zůstal až do své smrti a měl s ní syna Jonathana a dceru Courtney. Kromě herectví a režie se Taylor věnoval také psaní jednoaktových her, rozhlasových dramat a povídek. V roce 1985 napsal televizní film My Wicked, Wicked Ways: The Legend of Errol Flynn. Don Taylor zemřel 29. prosince 1998 v Univerzitním lékařském centru v Los Angeles na srdeční selhání ve věku 78 let. Zanechal po sobě bohaté dědictví jako všestranný umělec, který se dokázal prosadit jak před kamerou, tak za ní, a jeho filmy zůstávají důležitou součástí americké kinematografie 20. století.