Jarmila Pechová

Jarmila Pechová, 11. května 1919, Brno, operní pěvkyně a herečka. Narodila se v Brně, kde původně navštěvovala učitelský ústav a současně zdokonalovala své pěvecké vlohy při Brněnské besedě. Soukromě studovala zpěv u A. Krancové v Brně a později v Praze u Tino Pattiera, což položilo základy její budoucí úspěšné pěvecké kariéry. Divadelní kariéra Svou profesionální dráhu zahájila jako elévka a sboristka v brněnském Národním divadle (1938–1939). Po krátkém angažmá v olomouckém Českém divadle (1939–1941) odešla natrvalo do Prahy, kde postupně působila v Akropolisu (1941–1943) a Tylově divadle v Nuslích (1943–1945). Významným krokem v její kariéře bylo angažmá v Opeře Divadla 5. května (1945–1948), odkud jako sólistka přešla spolu s celým souborem do opery Národního divadla v Praze (1. srpen 1948–1962). Její odchod z Národního divadla nebyl dobrovolný – během zkoušky opery Lucerna v roce 1960 utrpěla těžký úraz a roku 1962 se stala invalidní penzistkou. Přesto na prknech Národního divadla působila od roku 1967 do druhé poloviny 70. let. Operní repertoár Jarmila Pechová byla obdařena průbojným hlasem temné barvy schopným mnoha dynamických odstínů. Při vstupu do Národního divadla začínala jako subreta, ale brzy se začala objevovat ve velkých operních partech a lyrických sopránových rolích. Vynikala nejen pěvecky, ale i svým dramatickým a temperamentním herectvím, niterným projevem a atraktivním zjevem. V dobách dirigenta Zdeňka Chalabaly zpívala opery Wolfganga Mozarta, Otakara Jeremiáše, Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany, Giacoma Pucciniho nebo Giuseppe Verdiho. K jejím nejvýznamnějším rolím patřily Čo-Čo-San (Madame Butterfly), Dona Elvíra (Don Giovanni), Esmeralda (Prodaná nevěsta), Agrafena Světlovová (Bratři Karamazovi), Bystrouška (Příhody lišky Bystroušky), Málinka (Výlety pana Broučka), Violetta (La Traviata), Mimi (Bohéma), Floria Tosca (Tosca) a mnoho dalších. Filmová kariéra a další umělecké aktivity V české kinematografii zanechala Jarmila Pechová otisk pouze dvěma filmovými úkoly. Poprvé se na filmovém plátně objevila v roce 1955 v životopisném dramatickém snímku Václava Kršky Z mého života, kde ztvárnila historickou osobu, pěvkyni Eleonoru z Ehrenbergů (1832–1912), první představitelku Mařenky v opeře Prodaná nevěsta. Film zachycoval osudy hudebního skladatele Bedřicha Smetany od roku 1856 až do sklonku jeho života. Po dalších devíti letech se již jako penzistka na stříbrném filmovém plátně objevila ještě jednou. Opět ji ke spolupráci vyzval režisér Václav Krška, když v jeho komedii Komedie s klikou (1964) s Karlem Högerem, Natašou Gollovou, Vlastou Chramostovou, Janou Drbohlavovou a Jiřinou Bohdalovou ztvárnila roli Italky. Jako zpěvačka výrazně spolupracovala s Československou televizí (Prodaná nevěsta), rozhlasem (Don Giovanni 1956, Prodaná nevěsta 1959) a gramofonovými závody (Bratři Karamazovi či Prodaná nevěsta). Jejím manželem byl pěvec Národního divadla Vladimír Vodeničarov (1918–1994). Za svou uměleckou činnost získala tituly Zasloužilé členky Národního divadla (1965) a Zasloužilé umělkyně (1966) a Cenu Senior Prix (1994). Jarmila Pechová zemřela 14. března 2008 v Praze ve věku nedožitých devětaosmdesáti let.