Jaroslav Jarkovský

Ferdinand Jarkovský, vlastním jménem Ferdinand Mejkal, narozen 23. června 1888 v Praze, zemřel roku 1978 v Praze, byl český filmový a divadelní herec. Počátky kariéry Ferdinand Jarkovský pocházel z umělecké rodiny - jeho bratrem byl herec, režisér a divadelní ředitel Rudolf Mejkal (1890-1979). Po studiu pojistné matematiky pracoval nejprve jako pojišťovací úředník, ale brzy ho zlákalo herectví. Od roku 1912 začal hrát u venkovských divadelních společností a postupně se prosadil i v Praze, kde působil až do konce své profesní dráhy. Během své divadelní kariéry vystupoval v několika významných pražských divadlech, včetně Revoluční scény, Lucerny Karla Hašlera, Divadla Járy Kohouta a Fenclovy arény. Divadelní kariéra Významným milníkem v jeho kariéře bylo angažmá v Divadle Vlasty Buriana, kde působil od třicátých let. Po druhé světové válce vystupoval v Divadle kolektivní tvorby (1945-1946), které vzniklo z bývalého Burianova divadla. Později působil v Divadle státního filmu (1948-1951) a do vysokého věku jako penzista ve Vesnickém divadle (1951-1959). Jarkovský byl zdařilým představitelem menších a komických rolí, kde mohl uplatnit svůj talent pro střídmou mimiku a klidnou práci s tělem. Mezi jeho divadelní role patřily například Rakvář v inscenaci Nebe na zemi, Otecko v Nejlepší synové a dcery, Mukosejev ve Svatbě s věnem, Marek v Životě lásky a vzdoru, Pierre ve Vlastencích nebo Jáchym v Bezejmenné hvězdě. Filmová kariéra V československé kinematografii debutoval Ferdinand Jarkovský v roce 1931 hned v pěti menších rolích. Během své dlouhé filmové kariéry se specializoval na epizodní role, které mu však sedly přímo na tělo. Nikdy nedostal velkou hlavní roli, ale objevoval se pravidelně v několika filmech ročně. Jeho typickými postavami byli štamgasti (Dobrý voják Švejk, Pozdní láska, Šťastnou cestu), policisté (Hvězda z poslední štace), hostinští (U nás v Kocourkově, Třetí zvonění), zřízenci (Karel Havlíček Borovský, Na růžích ustláno, Advokátka Věra, Hotel Modrá hvězda), kominíci (Jedenácté přikázání), písaři (Psohlavci), diváci (Skřivánčí píseň), tajemníci (Armádní dvojčata), profesoři (Kantor ideál, Před maturitou), sluhové (Poslední bohém, Roztomilý člověk), úředníci (Vražda v Ostrovní ulici, Kdybych byl tátou), listonoši (Písničkář, Host do domu) a pánové z lepších kruhů (Barbora Hlavsová, Počestné paní pardubické). Spolupráce s Vlastou Burianem Díky svému angažmá v Burianově divadle měl Jarkovský zajištěné role i v Burianových filmech. Zahrál si například pána s cellem v komedii Anton Špelec, ostrostřelec (1932), vojenského písaře v Pobočníku jeho výsosti (1933), číšníka v Revizoru (1933), domovníka u Emana v komedii Nezlobte dědečka (1934), koncipistu Kolomazníka v Lamačově komedii Ducháček to zařídí (1938) a kancelářského sluhu ve filmu U pokladny stál... (1939). I po válce se uplatnil v československém filmu, ale opět pouze v epizodních rolích. Hrál například soudního radu v komedii Právě začínáme (1946), návštěvníka v hospodě v dramatu Nadlidé (1946), Sochora v Mužích bez křídel (1946), úředníka na poštovním ředitelství v Zemanově dramatu Mrtvý mezi živými (1946), strážníka v Čapkových povídkách (1947) a mnoho dalších drobných rolí. Jeho posledním snímkem byla komedie Jaromíra Pleskota Kam s ním? (1955), ve které si zahrál zřízence. Po roce 1955 Ferdinand Jarkovský odešel z české kinematografie a po roce 1959 také z divadelního života. V roce 1948 se oženil s herečkou Květou Mohelskou (1904-1987).