Dagmar Pistorová

Dagmar Pistorová (1. března 1929 Brno – 6. září 1989 Brno) byla česká divadelní herečka. S divadlem se setkala již v dětství. Nastoupila na brněnskou konzervatoř, kterou však po dvou letech studia musela z existenčních důvodů opustit. Její touha po divadle byla tak silná, že roku 1951 nastoupila do brněnské zpěvohry. Profesionální hereckou kariéru zahájila právě v tomto roce. Divadelní kariéra V sezóně 1953/1954 již patřila do souboru tehdejšího Krajského oblastního divadla v Brně (od roku 1955 Divadlo bratří Mrštíků, dnes Městské divadlo Brno). Této scéně byla věrna po celý život. K jejím prvním rolím patřila princezna Dišperanda v Drdových Hrátkách s čertem. Postupně dostávala i zajímavější role jako Královna španělská v Ruy Blasovi, Anna Boleynová v Jindřichu VIII. či Magdalena v Domě doni Bernardy. Titulní role v Nezvalově Manon Lescaut (1951) jí přinesla Krajskou cenu Jihomoravského KNV. Dále vynikala zejména v ruských hrách jako Máša ve Třech sestrách (1961), Jelena Andrejevna ve Strýčku Váňovi (1964), Raněvská ve Višňovém sadu (1972) a zejména jako Anna Karenina (1966). V sezóně 1966/1967 získal odcházející režisér J. Horan pro inscenaci Schillerovy Marie Stuartovny právě Dagmar Pistorovou a Jiřinu Prokšovou. Filmová a televizní tvorba Před objektivy kamer debutovala v roce 1956 rolí zpěvačky ve filmu Nevěra, ale jinou roli ve filmu už nedostala. Tento filmový přepis známého románu českého spisovatele T. Svatopluka „Bez šéfa" navazuje prostředím a některými postavami na jeho dřívější román „Botostroj". Odehrává se v bývalém Baťově obuvnickém koncernu. Od časů „šéfa" se situace podstatně změnila. Vládu nad závodem vzal do rukou lid. V tomto filmu zazněla v podání Dagmar Pistorové archivní Píseň o velké lásce. V televizi se objevila pouze v několika inscenacích natáčených brněnským televizním studiem. Často pracovala v dabingu (například film Rocco a jeho bratři) a pravidelně spolupracovala s rozhlasem. V dabingu ztvárnila desítky rolí, mezi nimiž vynikla například jako Claudia Cardinale (Ginetta) ve filmu Rocco a jeho bratři, Jean Simmons (Julie Maragon) ve Velké zemi, Madeleine Sologne (Nathalie) ve Věčném návratu či Janet Munro (Pat Harrisová) v Životě pro Ruth. Umělecký přínos Dagmar Pistorová patří mezi významné herecké osobnosti, které začínaly v Divadle bratří Mrštíků, dnes Městském divadle Brno. Její herecký talent se nejvýrazněji projevil v divadelních rolích, kde dokázala ztvárnit širokou škálu charakterů od mladých dívek až po zralé ženy. Přestože její filmografie není rozsáhlá, zanechala nesmazatelnou stopu v českém dabingu a rozhlasových hrách. Její celoživotní věrnost brněnské divadelní scéně a oddanost hereckému umění z ní činí významnou osobnost brněnského kulturního života druhé poloviny 20. století.