Vycpálkův lidový soubor

Vycpálkův lidový soubor, 1947, Praha, folklorní soubor Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka vznikl v roce 1947 v Praze jako jeden z prvních poválečných folklorních souborů v Československu. Byl založen skupinou mladých folklorních nadšenců, kteří si k uctění památky významného folklorního sběratele vetkli do názvu jméno Josefa Vycpálka, významné osobnosti českého národního obrození. Josef Vycpálek (1847-1922) shromáždil ve své knize České tance (1921) sbírky tanečního folkloru v Čechách, zejména z oblastí Rychnovska, Choceradska a Táborska. Zakladatelem souboru byl František Bonuš (1919-1999), významný pedagog, choreograf, etnochoreolog a sběratel lidových písní. Narodil se 3. prosince 1919 v Českých Budějovicích a vysokoškolská studia zakončil na Karlově univerzitě v Praze v roce 1947. Během studií soustředil svůj zájem na vztah hudby a pohybu, což později vykrystalizovalo v hlubší zájem o českou lidovou kulturu, především hudební a taneční. Pracoval a přednášel na Akademii múzických umění v Praze. Kromě založení Souboru lidových písní a tanců Josefa Vycpálka působil také jako vedoucí Vysokoškolského souboru Zdeňka Nejedlého (dnes Gaudeamus VŠE). V šedesátých letech založil a vedl dětský taneční soubor Jaro při základní škole v Praze 1, který později obnovila a dodnes při ZUŠ Štefánikova v Praze 5 vede jeho dcera Živana Vajsarová. Za téměř 65 let existence souboru jím prošlo více než tisíc mladých lidí. Činnost Vycpálkova souboru zásadně ovlivnila rozvoj a působení velkého množství později vzniklých českých folklorních souborů. Díky dlouholeté spolupráci s Československým rozhlasem se Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka stal pro posluchače známým pojmem, který je neodmyslitelně spojen s českou lidovou hudbou. Repertoár a umělecké zaměření Základem repertoáru souboru se stala sbírka Josefa Vycpálka České tance (Praha, 1921), která obsahuje 185 lidových tanců a jejich variant sesbíraných na Rychnovsku, Choceradsku a Táborsku. Vycpálek neměl ve svém díle předchůdce a musel se proto kromě zápisů hudebních zabývat i metodami popisu českých lidových tanců, které byly v té době raritou. Jeho sbírka se tak stala zakládajícím počinem hudebně taneční folkloristiky. V roce 1953 vyšla publikace Soubor lidových písní a tanců Josefa Vycpálka, která obsahovala úpravy partitur lidové hudby od Františka Bonuše, Miroslava Císaře a Jiřího Pospíšila. František Bonuš se podílel také na publikaci České tance (spoluautoři Vratislav Vycpálek, Jiří Pospíšil a Hana Livorová, Praha 1952). Od počátku devadesátých let je vůdčí osobností a choreografkou souboru Daniela Stavělová. Její tvůrčí přístup k motivům spjatým s tradiční lidovou kulturou se vyznačuje především důrazem na práci s výrazem a prolínáním tradičních hodnot se současným uměleckým uvažováním. Významné projekty a spolupráce František Bonuš jako člen umělecké rady, odborný poradce, choreograf a režisér dlouhodobě spolupracoval s Československým státním souborem písní a tanců. Značně populární bylo představení Tanec a čas, televizního vysílání se dočkala Česká svatba. Vedl též taneční oddělení Armádního uměleckého souboru Zdeňka Nejedlého. V letech 1976–1997 vytvářel choreografie pro Kühnův dětský pěvecký sbor. S pražským Národním divadlem se podílel na inscenaci Mahenova Jánošíka. Bonuš byl dále spoluautorem mnohých pořadů uvedených na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici: například Z Beskyd na obě strany (1958), Mezi dvěma slunovraty (1959), Ej, hora, hora (1961). Aktivně se účastnil též folklorních festivalů v Rožnově pod Radhoštěm, Strážnici, Dolní lomné, Červeném Kostelci a v Lázních Bělohrad. V roce 2019 byl u příležitosti 100. výročí narození Františka Bonuše uveden vzpomínkový program nazvaný Tanec a čas v Divadle na Vinohradech, kde se na jednom jevišti opět sešly soubory srdci Františka Bonuše velmi blízké. Každý soubor vybral program podle svého uvážení. Živana Vajsarová zvolila choreografie českých tanců, které pro soubor Jaro vytvořila společně se svým otcem: České královničky, Dupák, Zatmělo se mně slunéčko a Furiant z Čech. Dvě závěrečné choreografie pak byly přímo Bonušovým dílem: Odzemok a symbolicky celý program zakončila Lašská svatba. Celý večer se nesl ve velmi přátelské atmosféře. Vycpálkův lidový soubor patří k nejvýznamnějším českým folklorním souborům s bohatou historií a tradicí. Díky své dlouholeté činnosti, kvalitnímu uměleckému vedení a autentickému přístupu k lidovému umění si získal uznání nejen v České republice, ale i v zahraničí. Soubor nadále pokračuje v odkazu svých zakladatelů a přináší české lidové písně a tance současnému publiku.