Antonín Zíb

Antonín Vilém Zíb, 31. května 1902, Rožmitál pod Třemšínem – 17. září 1972, Praha, český herec, recitátor, rozhlasový komentátor a spíkr. Mládí a vzdělání Antonín Zíb se narodil v rodině obchodníka Viléma Zíba a Anny rozené Ungermannové. Po absolvování obecné a měšťanské školy v rodném Rožmitále pod Třemšínem vystudoval obchodní akademii, kterou dokončil v roce 1923. Místo kariéry ekonoma ho však více lákalo divadlo a umělecká dráha. Divadelní začátky V letech 1924 až 1934 působil jako herec v řadě divadel a divadelních společností, kde ztvárnil nejrůznější postavy. Již v tomto období se začala projevovat jeho mimořádná schopnost hlasového projevu, která se později stala jeho hlavní doménou. Rozhlasová kariéra V době hospodářské krize, kdy byla nouze o pracovní příležitosti, se v roce 1933 dostal do rozhlasu jako spíkr a recitátor pro externí spolupráci s Radiojournalem. Patřil mezi první stálé externí herce této instituce spolu s Františkem Nohelem a Slávkou Kleinovou. V roce 1940 se stal členem skromného souboru rozhlasových herců a postupně se vypracoval do pozice stálého člena rozhlasového hereckého souboru. V roce 1948 se stal členem nově založeného profesionálního hereckého souboru Československého rozhlasu. Umělecký přínos Antonín Zíb byl oceňován především pro svůj cit pro obsah předlohy a obrovský rozsah interpretačních prostředků. Jeho hlas byl charakteristický svou měkkostí i mužností, schopností upoutávat a okouzlovat neviděné posluchače. Nejstarší dochovaný záznam Zíbova hlasu pochází z roku 1937, na němž recituje text sokolské písně „Lví silou, vzletem sokolím". Na jeho uměleckém růstu se podíleli významní režiséři, kteří mu svěřovali náročné úkoly. Mezi prvními byl Jaroslav Hurt, následovali Václav Sommer, Miloslav Jareš a Josef Bezdíček. Zíb sám zastával názor, že „čím niterněji a přitom civilněji herec promlouvá, tím je jeho výkon lepší. Herec zde může upoutat pouze vnitřním prožitkem." Významné rozhlasové role Po roce 1945 byl Zíb obsazován do tehdy prosazovaných rolí klasického repertoáru. V rozhlasových inscenacích ztvárnil řadu významných postav jako Jana Husa, Jana Žižku, Harpagona, Argana, Figara či Peera Gynta. Z jeho dalších významných rozhlasových rolí lze jmenovat účinkování v dílech jako Zpívající vězňové (1948), Pan Johanes (1952), Jiříkovo vidění (1953), Archimedova smrt (1954), Kamenný host (1956), Obrácení Ferdyše Pištory (1957) či Oblomov (1966). Filmová tvorba Antonín Zíb se objevil i ve filmech, ačkoli jeho filmografie není rozsáhlá. Mezi jeho nejvýznamnější herecké role patří inženýr Skřivan v provozní kanceláři Škodovky ve válečném filmu Zborov (1938), promotor ve snímku Všude žijí lidé (1960) a doktor v romantickém dramatu Jarní vody (1968), které bylo posledním režijním počinem Václava Kršky. Komentátorská činnost Jako spíkr se proslavil při tvorbě řady filmových dokumentárních snímků. Namluvil komentáře k mnoha dokumentům i hraným filmům, mezi něž patří Olověný chléb (1953), Případ ještě nekončí (1957), Ledové moře volá (1961) a Král Králů (1963). Věnoval se také dabingu a jeho hlas se objevil v řadě zahraničních filmů. Vypravěčská tvorba Zásadní význam má Antonín Zíb pro vývoj českého uměleckého mluveného slova a vytváření nového pojetí vypravěčského oboru. Mezi jeho významné přednašečské počiny patří Ve stínu lípy (1953), Podivuhodné dobrodružství kocoura Markuse (1955), Drak dvanáctihlavý (1955), Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort (1957), Šárka (1958), Silák Hungerfield (1960) či Jen jedenkrát kolem mne šla láska (1967). Ocenění Za své mimořádné umělecké výkony byl Antonín Zíb oceněn Řádem práce (1954) a v roce 1962 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Stal se mimořádnou rozhlasovou osobností, jež neměla konkurenci, a jeho hlas patřil k jedněm z nejoblíbenějších, které se v rozhlasovém vysílání ozývaly. Antonín Zíb zemřel 17. září 1972 v Praze ve věku 70 let. Jeho umělecký odkaz zůstává zachován v nahrávkách uložených ve zlatém fondu fonotéky Československého rozhlasu.