67%
Historky od krbu
- Komedie
- Povídkový
Zdeněk Tyc, narozen 16. dubna 1956 v Rokycanech, je významný český filmový a televizní režisér a scenárista. Po absolvování stavební průmyslovky vystřídal různá zaměstnání - pracoval jako ošetřovatel v zoologické zahradě, ve sklenářství, byl kulisákem, tahačem kabelů a asistentem režie na Barrandově. Právě práce asistenta režie ho přivedla k hlubšímu zájmu o film.
Studium a počátky tvorby
V letech 1983-1990 vystudoval režii na pražské FAMU, kde natočil několik oceňovaných školních snímků. Jeho středometrážní adaptace Buninovy povídky Vlček (1986) získala školní ocenění Maxim. Mezi další školní filmy patří Vlevo v bok (1984), Jak Thorin ztratil Barvu (1985) a Opala (1988). Tycův absolventský film, který byl zároveň jeho celovečerním debutem, se jmenoval Vojtěch, řečený sirotek (1989). Tento černobílý baladický snímek je považován za jeden z nejpozoruhodnějších generačních debutů své doby. Film získal Hlavní cenu na Festivalu českých a slovenských filmů v Bratislavě a byl vyslán do klání o Oscary. Ve Francii získal prestižní ocenění Fondation GAN Pour le Cinema a byl uveden na významných festivalech v Berlíně, Torontu a na workshopu v Göteborgu.
Filmová kariéra v 90. letech
Po úspěšném debutu natočil Tyc v roce 1993 film Žiletky, symbolický příběh o životě v totalitě a o spáse lásky. Snímek vznikl v koprodukci s Francií a hlavní roli v něm ztvárnil Filip Topol, česká hudební undergroundová legenda. V roce 1995 následoval film UŽ (zkratka slov Užívej Život), který je zasazen do prostředí karlínského podsvětí. Tento stylizovaný příběh s hlavní rolí Barbory Hrzánové satiricky parodoval českou porevoluční realitu, ale nesetkal se s pozitivní odezvou a dokonce získal Plyšového lva jako nejhorší český film roku. Tento neúspěch Tyce jako režiséra osobně zasáhl natolik, že se na dlouhých sedm let odmlčel od celovečerní filmové tvorby.
Televizní tvorba a návrat k filmu
Během filmové odmlky pracoval Tyc pro Českou televizi, kde režíroval řadu přímých přenosů z pražské Chmelnice a z divadla Sklep včetně silvestrovských pořadů. Natočil také cyklus popularizující poezii Cizí slovo poezie (1996-1999), na němž spolupracoval s písničkářem a básníkem Jiřím Dědečkem, a cyklus rozhovorů se seniory Ještě jsem tady (1996). K jeho významným dokumentárním počinům patří dokumentární trilogie Ano, Masaryk (1997) o T. G. Masarykovi a dvoudílný dokument Dvořák v Americe (1998).
Návrat k celovečerní tvorbě
K celovečerní filmové tvorbě se Tyc vrátil v roce 2002 psychologickým dramatem Smradi, natočeným podle scénáře Terezy Boučkové. Komorní příběh rodičů (Ivan Trojan a Petra Špalková), kteří vychovávají dva adoptované romské chlapce a zároveň biologicky vlastního syna, získal sedm nominací na cenu Český lev a řadu dalších ocenění. Film byl uveden v soutěži na MFF v Karlových Varech, kde získal diváckou cenu, a cenu za režii si tento snímek odvezl také z filmového festivalu v Istanbulu.
V roce 2009 se na obrazovkách České televize objevil snímek Šejdrem v hlavní roli s Ivanem Trojanem a téhož roku byl do kin uveden Tycův film El Paso. V roce 2013 natočil kritiky oceňované drama Jako nikdy s Jiřím Schmitzerem, Petrou Špalkovou a Taťjanou Medveckou v hlavních rolích. Tento film o umírajícím malíři a dvou ženách, které se o něj starají, je mnohými považován za jeden z jeho nejlepších snímků.
Zdeněk Tyc patří mezi osobité české filmové režiséry, jehož tvorba se vyznačuje poetickým stylem, důrazem na psychologii postav a schopností pracovat s herci. Jeho filmy často reflektují společenské problémy a mezilidské vztahy v jejich komplexnosti.
