Libuše Bokrová

Libuše Bokrová, narozená 14. října 1891 v Praze, byla česká herečka. Původním jménem Libuše Amalie Kateřina Richterová, později provdaná Heclová a následně Bokrová, studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a zároveň se soukromě vzdělávala v herectví. O hereckých začátcích Bokrové toho mnoho nevíme, jako s herečkou se s ní setkáváme až na počátku okupace, kdy se stala členkou souboru Divadla Anduly Sedláčkové, v němž účinkovala po boku řady slavných osobností. Následně vystřídala další působiště, po válce hrála na scéně Nový život v Alhambře, v Divadle kolektivní tvorby, zúčastnila se také práce v krátce obnoveném Divadle V+W. Dva roky po osvobození odešla Libuše Bokrová do Českých Budějovic a následujících jedenáct let patřila k předním herečkám Jihočeského divadla (1947-1958). Našla zde uplatnění v postavách zralých a starších žen, k výjimečně větší roli se propracovala například v klasickém dramatu Tři sestry. Jinak se její herecká práce odehrávala především v dobově tendenčních titulech, jen ojediněle byly na repertoáru i jiné žánry, například opereta. V rámci Jihočeského divadla vystupovala Bokrová také ve známém divadle s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Filmová kariéra V době svých prvních angažmá na pražských jevištích prošla Libuše Bokrová také křestem před filmovou kamerou. Jako psychiatrička Cáhová se představila v hudební komedii Vy neznáte Alberta? (1940), jejíž umělecké kvality však nejsou nijak vysoké. V minimální roličce se o rok později objevila v melodramatu Modrý závoj (1941). K práci před kamerou se vracela sporadicky i v pozdějších letech a to i v době, kdy již žila a hrála mimo Prahu. Její filmografie zahrnuje také snímky jako Tetička (1941), Gabriela (1941), Štěstí pro dva (1940) a Minulost Jany Kosinové (1940). Po válce hrála manželku starosty v jednom z prvních snímků s partyzánskou tématikou V horách duní (1946), jako bytnou ji můžeme zaznamenat v komedii Nevíte o bytě? (1947). Objevila se také ve filmech Případ Z-8 (1948) a Řeka čaruje (1945). Nejvýznamnější filmové role Nejlépe si Libuši Bokrovou můžeme připomenout ve dvou slavných filmech padesátých let, i když opět v malých úlohách. V pohádce Pyšná princezna (1952) jako košíkářku, v klasické veselohře Dobrý voják Švejk (1956) hrála baronku von Botzenheim. V roli baronky von Botzenheimové vytvořila nezapomenutelnou postavu staré laskavé šlechtičny, jež obdaruje ve vojenské nemocnici Švejka (Rudolf Hrušínský) jídlem a pitím a pochválí ho, že „český fojak, dobrá foják". Již po opuštění divadelního angažmá se Libuše Bokrová objevila naposledy před kamerou jako staropanenská slečna Klára ve Steklého dramatu Mstitel (1959). Na další informace z pracovního i soukromého života Libuše Bokrové jsou dostupné prameny skoupé, víme, že byla provdaná Richterová, není ale známo, kdy a kde zemřela. Přestože hrála převážně menší role, její herecký přínos k české kinematografii je nezpochybnitelný. Účinkovala v několika filmech, které se staly klasikou českého filmu, a svým charakteristickým projevem dokázala obohatit i epizodní postavy, které ztvárnila.