Antonín Hodr

Antonín Hodr (21.3.1875 Slaný, Rakousko-Uhersko – 15.12.1938 Praha, Československo), herec a divadelní podnikatel. Původním jménem Jan Hodr (někdy chybně uváděn jako Jiří Hodr) patřil k méně známým, ale pravidelně obsazovaným hercům české kinematografie 30. let 20. století. Divadelní kariéra Antonín Hodr pocházel ze Slaného, města s bohatou divadelní tradicí, kde bylo v letech 1882-1883 postaveno městské divadlo. Ačkoliv podrobnosti o jeho divadelní kariéře nejsou v dostupných zdrojích detailně zachyceny, je uváděn jako divadelní podnikatel, což naznačuje, že se kromě herectví věnoval i organizační a podnikatelské činnosti v divadelní sféře. Stal se otcem herce Zdeňka Hodra (1908-1984), kterého měl s herečkou Marií Bonaventurovou (1880-1952), což potvrzuje jeho silné vazby na divadelní prostředí. Filmová kariéra Antonín Hodr se ve filmu prosadil až v pozdějším věku, kdy mu bylo přes padesát let. Jeho filmografie zahrnuje role z let 1932-1938, kdy se objevoval především v menších, epizodních rolích. Debutoval v roce 1932 ve filmu Písničkář, kde ztvárnil roli přednosty poštovního oddělení telefonů Josefa Kafumanna. V následujícím roce 1933 si zahrál majitele konfekce Netušila v komedii Život je pes. Rok 1934 byl pro Hodra filmově nejplodnější. Objevil se v historickém dramatu Za ranních červánků v režii Josefa Rovenského, kde ztvárnil stoupence Josefa Dobrovského. Film byl adaptací oblíbené lidové četby a zachycoval idylu z počátků národního obrození s ústřední postavou vlasteneckého kněze a významného vědce. Téhož roku si zahrál také v komedii Pokušení paní Antonie, kde se objevil po boku Antonie Nedošinské, Lídy Baarové a Jiřího Plachého st. Film vyprávěl příběh chudé vdovy po železničáři, která se snaží zajistit lepší život své dceři a přihlásí se na místo hospodyně u inženýra Domanského. V roce 1934 ztvárnil také role koncertního pořadatele, ministerského rady a účastníka na taneční zábavě v dalších filmech. V roce 1935 se objevil ve filmu Milan Rastislav Štefánik v roli vousatého legionáře. Tento životopisný snímek zachycoval příběh mezinárodně proslulého slovenského vědce, vojáka a diplomata, který během první světové války významně přispěl k vytvoření podmínek vedoucích ke vzniku samostatného Československa. Rok 1936 přinesl Hodrovi několik rolí, včetně právního zástupce Štěpánovy továrny v komedii Velbloud uchem jehly, kterou režírovali Hugo Haas a Otakar Vávra podle stejnojmenné divadelní hry Františka Langera. Film vyprávěl příběh továrníka Adolfa Vilíma, majitele továrny na čokoládu, a jeho rozmazleného syna Aleše, který nemá zájem o továrnu a volný čas tráví v klubu s dalšími přáteli ze "zlaté mládeže". Téhož roku si zahrál také v Páterovi Vojtěchovi, zvukové verzi Klecandova románu v režii Martina Friče. Dále ztvárnil role starosty obce Zoubka, profesora matematiky a lékaře v dalších filmech z roku 1936. Svou filmovou kariéru zakončil v roce 1938 rolí zřízence u továrníka Vydry jménem Suchomel ve filmu Vandiny trampoty. Tato komedie vyprávěla příběh sympatické a půvabné Vandy Karhanové, která má díky svému vzhledu problémy v každém zaměstnání. Když se chystá nastoupit na nové místo, rozhodne se podobným potížím rázně předejít a upraví se a obleče tak, aby si jí muži nevšímali. Odkaz Antonín Hodr zemřel 15. prosince 1938 v Praze. Jeho syn Zdeněk Hodr pokračoval v rodinné herecké tradici a stal se významným hercem. Zdeněk začal svou profesionální hereckou dráhu začátkem 30. let v pražské Uranii a později prošel mimopražskými i pražskými divadly, včetně pardubické Východočeské společnosti (1932-1938), českobudějovického Jihočeského Národního divadla (1938-1941) a pražského Nového divadla (1941-1943) a Vinohradského divadla (1943-1976). Ačkoliv Antonín Hodr nepatřil mezi herecké hvězdy první velikosti, svými charakterními rolemi přispěl k rozvoji české kinematografie 30. let 20. století. Jeho filmografie čítající více než deset filmů za pouhých šest let svědčí o jeho oblíbenosti u filmových tvůrců, kteří oceňovali jeho spolehlivost a schopnost ztvárnit různorodé vedlejší postavy.