Ludvík Řezníček

Ludvík Řezníček, herec, se narodil do rodiny slévače Josefa Řezníčka (*1863) a jeho ženy Karolíny Havlíčkové. Měl dvě sestry – Marii (*1889) a Emílii (*1895), a bratra Václava (*1899). Divadelní kariéra Ludvík Řezníček zahájil svou uměleckou dráhu u kočujících divadelních společností, kde získával první herecké zkušenosti pod vedením Josefa Burdy a Otto Alferiho. Jeho divadelní kariéra pokračovala angažmá v regionálních divadlech - působil v Jihlavě, Znojmě a Brně. Část své kariéry strávil také na Slovensku, kde hrál v divadlech v Bratislavě a Košicích. Později byl angažován jako herec a režisér v divadle v Kladně, kde prokázal své všestranné umělecké schopnosti. Na krátkou dobu dokonce založil a vedl vlastní kočující divadelní společnost, což svědčí o jeho organizačních schopnostech a uměleckých ambicích. Významným krokem v jeho kariéře bylo angažmá v Pražském divadle Uranie, které patřilo mezi důležité pražské scény. Filmová kariéra Ve filmovém průmyslu Ludvík Řezníček nezanechal výraznou stopu, zahrál si pouze ve dvou filmech, a to stejnou postavu. V roce 1937 se objevil ve filmu Lízin let do nebe režiséra Václava Binovce, kde ztvárnil větší roli hostinského Lahody. Tento film, natočený podle románu Růženy Utěšilové, vypráví příběh osiřelé dívky Elišky Irovské, která je poslána do městečka Ptačice. V hlavních rolích se představili Zdenka Sulanová, Rolf Wanka a Zita Kabátová. Film je zajímavý také tím, že v něm poprvé před kamerou stáli pozdější herecké legendy Rudolf Hrušínský a Josef Kemr. O dva roky později, v roce 1939, si Řezníček zopakoval roli hostinského v pokračování s názvem Lízino štěstí, tentokrát však již v epizodním rozsahu. V tomto pokračování se opět objevila v hlavní roli Zdenka Sulanová, tentokrát po boku Ladislava Boháče. Rozhlasová činnost a závěr života Významnou část své umělecké kariéry věnoval Ludvík Řezníček rozhlasu, kde působil dlouhá léta. Po roce 1945 hrál jednu sezonu v divadle 5. května, ale následně až do své smrti byl zaměstnancem Českého rozhlasu Praha. Tato část jeho kariéry, ačkoliv méně viditelná než divadelní či filmová tvorba, byla pravděpodobně nejstabilnější a nejdelší. Ludvík Řezníček zemřel v nemocnici Na Bulovce ve věku nedožitých 65 let. Celý život zůstal svobodný a bezdětný.