Štefan Munk

Štefan Munk, 23. 7. 1907, Topolovec, Rakousko-Uhersko (dnes Rumunsko) – 30. 10. 1962, Komárno, Československo, herec, operetní zpěvák a divadelní režisér Původ a vzdělání Štefan Munk byl slovenským hercem a zpěvákem maďarského původu. Narodil se v Topolovci v tehdejším Rakousku-Uhersku (dnes území Rumunska) do židovské rodiny. Hereckou a pěveckou průpravu získal v dramatické škole v Košicích (1920-1924), kde studoval čtyři roky, a krátce také v Budapešti. Toto vzdělání položilo základy jeho pozdější úspěšné kariéry v divadle i filmu. Divadelní kariéra Svou hereckou kariéru zahájil jako sólista Východoslovenského národního divadla v Košicích (1925-1928), poté přešel do Olomouce, kde zároveň pracoval jako režisér (1928-1930). Jeho další štací bylo Slovenské národní divadlo v Bratislavě (1930-1933), následně účinkoval v Českých Budějovicích (1933-1935). V polovině třicátých let pak přišel do Prahy, kde hrál v Tylově divadle, Uranii, Divadle Varieté a Novém divadle. Od 20. let patřil Munk k oblíbeným představitelům milovnických rolí v řadě operet, později také nahrával dobové slovenské šlágry pro několik gramofonových firem. Munk byl nejdříve oblíbeným představitelem rozličných temperamentních operetních milovníků v různých zpěvohrách a hudebních komediích. Hrál například malíře v operetě "Okouzlující slečna", vikomta Gilberta de Varéze v "Krejčí na zámku", sluhu v "Moje sestra a já" či poručíka Champlatreuxe v "Mam'zelle Nitouche". Filmová kariéra Se svým příchodem do Prahy v polovině 30. let se Štefan Munk dostal i k filmovým rolím. Poprvé hrál zpěváka na večírku v sentimentálním filmu První políbení (1935), následně ztvárnil menší role v dalších sedmi filmech, naposledy se objevil jako novinář ve veselohře Pán a sluha (1938). Dále ztvárňoval menší postavičky Čechoslováka v Paříži ve Svitákově životopisném snímku Milan Rastislav Štefánik (1935), lékaře a přítele Brožka v melodramatu Oldřicha Kmínka Manželství na úvěr (1936), továrníka z Liberce Karla Hoffmana v milostném filmu Srdce v soumraku (1936) Vladimíra Slavínského, návrháře v obchodním domě v Cikánově melodramatu Děvče za výkladem (1937), zákazníka u holiče ve Špelinově komedii Klatovští dragouni (1937) a číšníka v Karlových Varech ve sci-fi komedii Panenka (1938) Roberta Landy. Osobní život a válečná léta V době svého pražského působení se Munk seznámil s herečkou Trudou Grosslichtovou (1912-1995), s níž se v roce 1937 oženil. Oba manžele spojoval židovský původ, což znemožnilo jejich další angažmá v době protektorátu. Podle některých pramenů spolu emigrovali, ale dnes je zřejmé, že se mezitím rozvedli, Grosslichtová odešla do zahraničí sama, zatímco Munk byl kvůli svému původu v letech 1941-1945 vězněn. Poválečná kariéra Po válce působil Munk jako režisér na Nové scéně v Bratislavě (1945-1955), realizoval četné operety a hudební komedie, po roce 1955 pracoval v Nitře a Komárně, spolupracoval také s rozhlasem. Do této doby spadá také Munkova poslední filmová role, hrál menší úlohu v budovatelském filmu Priehrada (1950). Štefan Munk zemřel v Komárně 30. října 1962 ve věku 55 let. Po válce se objevil ve slovenském snímku Priehrada (1950) režiséra a herce Paľo Bielika. Snímek vypráví o budovatelském úsilí při stavbě velké přehrady, která má pomoci elektrifikaci zaostalého kraje. Spolupracoval také s rozhlasem (například v inscenaci "Okouzlující slečna") a výjimečně také s televizí.