Věra Skálová

Věra Skálová (7. 1. 1921, Ústí nad Labem – 26. 8. 2015, Praha) byla česká herečka, která se zapsala do historie české kinematografie především svým působením v divadelním a filmovém prostředí 40. let 20. století. Počátky kariéry Věra Skálová pocházela z Ústí nad Labem, kde získala první herecké zkušenosti v ochotnickém souboru Jirásek během studií na obchodní akademii. Po odtržení Sudet od Československa se s rodiči přestěhovala do Prahy, kde se jí díky předchozím zkušenostem z ochotnického divadla podařilo proniknout na profesionální scény. Její divadelní kariéra začala v Divadle Anduly Sedláčkové (1940-1942), kde se uplatnila ve hrách jako Sluha dvou pánů nebo Právo na hřích. Když bylo v době heydrichiády Divadlo Anduly Sedláčkové dočasně uzavřeno, přešla Skálová do Divadla Vlasty Buriana (1942-1944), kde zaujala v představeních Ducháček to zařídí, Prodaný dědeček nebo Když kocour není doma. Filmová kariéra Účinkování ve známých pražských divadlech přivedlo Věru Skálovou i k filmu, i když se objevila pouze v menších rolích ve čtyřech snímcích. Cestu do filmových ateliérů jí otevřela mimo jiné rodinná známost s režisérem Vladimírem Slavínským. Poprvé se na filmovém plátně objevila v roli spolužačky hlavní hrdinky ve snímku Advokát chudých (1941). V následujícím roce se představila v dalších menších úlohách v titulech Muži nestárnou (1942) a Okouzlená (1942). Okouzlená, režírovaná Otakarem Vávrou, vypráví příběh neúspěšné začínající herečky Lenky Bártové (Nataša Gollová), která se nešťastně zamiluje do doktora Pavla Chvojky (Karel Höger). Naposledy se Věra Skálová objevila na filmovém plátně v roli ošetřovatelky v melodramatickém snímku Jarní píseň (1944), který režíroval Rudolf Hrušínský. Tento secesní obrázek vypráví milostný příběh slavné operní pěvkyně a nadaného mladého malíře. Konec herecké kariéry a další život Po válce hrála Věra Skálová ještě krátce v Divadle kolektivní tvorby (1945-1946), ale následně na hereckou kariéru rezignovala a stáhla se do soukromí. Příčinou bylo seznámení a sňatek s plukovníkem Jaroslavem Selnerem (1906-1973), velitelem československé brigády v Sovětském svazu. Vzali se v lednu 1946, Selner byl pak povýšen na brigádního generála, ale v roce 1951 byl z armády propuštěn, protože předtím bojoval na západní frontě a také v Africe. Po manželově perzekuci pracovala Věra Skálová na různých pozicích - jako korespondentka Dilie, dělnice v pekárně (1953-1955), učitelka drogistické školy, korespondentka a jednatelka v Pragokoncertu (1959-1970). Po výpovědi z politických důvodů působila v Parkcentru a do roku 1987 byla vedoucí Krásné jizby na Národní třídě v Praze. V roce 1990 byla rehabilitována. Věra Skálová zemřela 26. srpna 2015 v Praze ve věku 94 let.