Eva Vrchlická

Eva Vrchlická, vlastním jménem Eva Fridová, narozená 6. března 1888 v Praze, zemřelá 18. července 1969 v Praze, byla významná česká herečka, překladatelka, publicistka, dramatička, básnířka a spisovatelka. Jako dcera slavného básníka a spisovatele Jaroslava Vrchlického (vlastním jménem Emil Frida) přijala jeho umělecké příjmení, které používala po celou svou kariéru. Divadelní kariéra Po absolvování vyšší dívčí školy v Praze (1907) se Eva Vrchlická herecky školila u významných osobností českého divadla - Eduarda Vojana, Marie Hübnerové a Ludmily Danzerové. Její divadelní dráha začala v letech 1908-1909 v divadle Urania, pokračovala v Národním divadle v Brně (1910-1911) a poté u několika moravských kočovných divadelních společností. Od roku 1913 až do roku 1959 byla členkou činohry Národního divadla v Praze, s nucenou přestávkou během nacistické okupace v letech 1942-1945. Během své dlouhé divadelní kariéry vytvořila téměř 300 rolí, přičemž mezi sezónami 1910/1911 až 1917/1918 byla obsazována především do hlavních rolí, jako byla Julie v Romeovi a Julii, Princezna Pampeliška ve stejnojmenné hře nebo Roxana v Cyranovi de Bergerac. Za vrchol její divadelní dráhy jsou považována dvacátá léta, kdy spolupracovala s režisérem Karlem Hugo Hilarem. Filmová kariéra Eva Vrchlická se ve filmu objevila poprvé v roce 1919, kdy ztvárnila dvě role v němých filmech. V dramatu Yorickova lebka hrála postavu Evy Relské a v historickém filmu Stavitel chrámu ztvárnila roli Aleny, kameníkovy dcery. Tento film byl adaptací pražské pověsti o architektovi Petru Parléřovi, kterému Karel IV. zadal úkol dostavět v Praze gotický chrám. Přestože její filmová kariéra začala slibně, na dlouhou dobu ustala. Ve zvukové éře se vrátila na filmové plátno až o mnoho let později, a to pouze třikrát. V roce 1937 se objevila jako paní Maternová v melodramatu Žena pod křížem a o čtyři roky později jako Berková, matka Mařenky v podání Nataši Gollové v melodramatu Rukavička. Naposledy se mihla ve filmu jako kořenářka v dramatu Divá Bára (1949). Literární činnost Eva Vrchlická byla literárně činná jako publicistka, autorka memoárové literatury, beletrie, próz pro děti a mládež i poezie inspirované divadlem, překládala z němčiny a ruštiny. Jejím nejznámějším literárním dílem je kniha převyprávěných příběhů z děl Williama Shakespeara Z oříšku královny Mab. Mezi její další významná díla patří vzpomínková kniha Dětství s Vrchlickým (1939), v níž zachytila své dětství po boku slavného otce, a kniha vzpomínek Cestou necestou (1946), kde kromě portrétů svých učitelů zpracovala zážitky z kočovných divadelních společností. S větším důrazem na dějovou zápletku vykreslila pohnuté osudy zapomenutých hereček v povídkách U divadla. Variací na téma ušlechtilých, milujících žen je rovněž její román Vincka: příběh chudé dívky prodchnuté touhou pomáhat druhým. Osobní život a ocenění Eva Vrchlická byla třikrát vdaná. Jejím prvním manželem byl překladatel Jaroslav Nevole (1890-1926), s nímž měla dceru Evu Vrchlickou mladší (1911-1996), která se později stala baletní tanečnicí a choreografkou. Druhým manželem Evy Vrchlické se stal hoteliér Edmund Zavřel (1891-1940). Manželství bylo uzavřeno roku 1920 a rozloučeno přibližně v roce 1930. Třetím manželem Evy Vrchlické byl o šestnáct let mladší shakespearovský překladatel Erik Adolf Saudek (1904-1963). Za svou uměleckou činnost získala Eva Vrchlická v roce 1931 Státní cenu a v roce 1953 titul zasloužilá umělkyně. S Ivanem Olbrachtem zdramatizovala jeho román Anna proletářka, který byl uváděn na Národním divadle v letech 1951-1953. Po osvobození vzniklo také její nejvýznamnější dílo – převyprávění příběhů Williama Shakespeara Z oříšku královny Mab. Eva Vrchlická zemřela 18. července 1969 v Praze ve věku 81 let, zanechávajíc za sebou bohaté umělecké dědictví jak v oblasti divadla, tak literatury.