Vladimír Šrámek

Vladimír Šrámek, narozen 6. září 1893 v Libochovicích, zemřel 4. května 1969 v Praze, byl český herec, scenárista, divadelní režisér, dramaturg a překladatel. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově, kde získal titul JUDr., ale místo právnické kariéry se nechal zlákat uměním a divadlem. Filmová kariéra Vladimír Šrámek vstoupil do světa kinematografie v roce 1919, kdy se jako šestadvacetiletý podílel na historickém dramatu Stavitel chrámu. Pro tento film, režírovaný Karlem Deglem a Antonínem Novotným, napsal společně s architektem Janem Emilem Koulou scénář a zároveň si v něm zahrál roli zpovědníka krále Karla IV. Následující rok účinkoval jako myslivec Hora v melodramatu Tam na horách (známém také pod názvem Česká láska), které režíroval Sidney M. Goldin. V roce 1921 se zapsal do historie slovenské kinematografie, když ztvárnil postavu grófa Šándora v historicky prvním slovenském celovečerním hraném filmu Jánošík režiséra Jaroslava Siakeľa, kde hlavní roli ztvárnil Theodor Pištěk. Meziválečné období Po pětileté pauze se Vladimír Šrámek vrátil k filmu v roce 1926, kdy hrál účetního sklárny Hradského v dramatu Román hloupého Honzy (alternativně nazývaném Ředitel sklárny) režiséra Františka Hlavatého. Film byl natočen podle románu Jana Bárty a Šrámek v něm vystupoval po boku významných herců své doby, jako byli Zdeněk Štěpánek, Marta Májová, Václav Vydra ml. či František Kovářík. Na počátku 30. let se Šrámek objevil i ve zvukovém filmu, konkrétně v dnes již nedochované Aféře plukovníka Redla (1931) režiséra Karla Antona, kde ztvárnil roli obhájce. Film byl natočen podle skutečné události a stejnojmenného románu Egona Erwina Kische, přičemž titulní postavu rakouského plukovníka Alfreda Redla hrál Emil Artur Longen. Pozdější léta a divadelní činnost Svou filmovou kariéru Vladimír Šrámek uzavřel až o jednadvacet let později, kdy se objevil v roli tajného detektiva Kubrta ve filmu Anna proletářka (1952). Tento snímek režírovaný Karlem Steklým byl natočen podle románu Ivana Olbrachta a patřil k významným dílům poválečné zestátněné filmové produkce. Kromě filmového herectví se Šrámek intenzivně věnoval divadlu, kde působil jako režisér a dramaturg na pražských i mimopražských scénách. Před odchodem do důchodu zastával v letech 1950-1951 funkci režiséra a ředitele v královéhradeckém Krajském oblastním divadle (dnešní Klicperovo divadlo). Významná byla také jeho překladatelská činnost, kdy překládal divadelní hry ze staré řečtiny, latiny a němčiny. K jeho nejvýznamnějším překladům patří Aischylova Oresteia a Peršané, Homérova Odysseia a Ilias, Menandrův Dědek, Shakespearův Richard III. a další klasická díla světové literatury.