Viktor Ponrepo

Viktor Ponrepo, vlastním jménem Dismas Ferdinand Šlambor (16. června 1858, Praha – 4. prosince 1926, Praha), byl český kouzelník, iluzionista a průkopník kinematografie, majitel prvního stálého kina v Praze. Dětství a počátky kariéry Viktor Ponrepo se narodil na pražském Starém Městě v Michalské ulici v rodině pozlacovače Jana Dismase Šlambora a jeho manželky Karoliny, rozené Kniemannové. Na přání otce se vyučil pozlacovačem, ale od malička tíhl ke kouzelnickému umění. V roce 1881 složil odbornou zkoušku u c.k. koncesovaného salonního kouzelníka Heinricha Gutwalda a opustil rodinné řemeslo. Protože považoval své rodné jméno za neatraktivní, zvolil si umělecký pseudonym Viktor Ponrepo, inspirovaný zámečkem Bon Repos (francouzsky "dobrý odpočinek") u Lysé nad Labem. V roce 1888 se oženil s vdovou Karolínou Kerblovou, rozenou Kolářovou. Kouzelnická dráha Ponrepo začal se svým kouzelnickým uměním cestovat po českém venkově jako principál kočovného podniku nazvaného "Ponrepovo kouzelné divadlo s původními zjevy duchů a strašidel". Dobové prameny uvádějí, že byl zručným iluzionistou, který své publikum šokoval zejména použitím laterny magiky při mrazivém čísle s vyvoláváním duchů. Své umění popsal v knize vydané roku 1903 pod titulem "Moderní salonní kouzelnictví". S industrializací venkova a rozšiřováním železniční sítě však jeho kouzelnická představení přestala být v Čechách atrakcí, proto v polovině 90. let 19. století rozšířil své cesty na Moravu, Slezsko a Halič. Průkopník kinematografie Na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891 Ponrepa nadchl Edisonův fonograf a promítání prvních filmových záběrů v dřevěné boudě Jana Kříženeckého. Když později Kříženecký zakoupil kinematograf bratří Lumiérů a začal promítat i natáčet filmy, pochopil bystrý Ponrepo, kde je ukrytý úspěch. Nejprve si pořídil americký Edisonův fonograf, který však obecenstvo zaujal jen nakrátko. Když zjistil, že i venkov žádá kinematografická představení, zakoupil od táborského kinematografisty Ignáce Schächtla přístroj The Royal Bioskop s Drummondovým světlem a s dvanácti krátkými filmy. Putovní biograf Ponrepo pověsil kouzelnickou živnost na hřebík a zřídil si putovní biograf, který byl svého druhu prvním v Čechách. Změnil název svého zábavního podniku na "Divadlo živých fotografií" a cestoval po Čechách, Moravě, Slezsku a Haliči. Promítal populární filmy jako "Příjezd jízdy" nebo "Souboj dam amerických", přičemž nejoblíbenější byly dramatické záběry z Búrské války. Protože neměl licenci k promítání v Praze, objížděl nejprve její periférie, dokud v roce 1901 nezískal povolení promítat na Vinohradech a o tři roky později v Holešovicích. První stálé kino v Praze Po mnoha žádostech úřady Ponrepovi konečně povolily založit v roce 1905 letní kino na zahradě restaurace Klamovka na Smíchově. Největšího úspěchu však dosáhl 15. září 1907, kdy otevřel první stálé kino v Praze v secesním domě U Modré štiky v Karlově ulici na Starém Městě. Promítací sál měl zpočátku 56 míst k sezení, první řady se sklopnými židlemi, další řady představovaly dřevěné lavice. Promítalo se každý den kromě pátku. Ponrepo měl ve zvyku každého návštěvníka u vchodu osobně přivítat. S narůstajícím počtem diváků se stal tento ceremoniál neúnosným, a proto se nechal zvěčnit na filmový pás. Od té doby vítal obecenstvo přímo z plátna hlubokými úklonami. Při promítání pomáhal Ponrepovi jeho bratr Karel Šlambor, který diváky do představení uváděl, komentoval děj a vytvářel zvukové efekty. Jindy Ponrepo komentoval filmy sám a dělal to s vtipem a uměním improvizace. Filmový program a úspěch Každý týden nabízel Ponrepův biograf nový program z atraktivních dokumentárních snímků, přírodních zajímavostí, scén ze života i hraných dramatických či komediálních zápletek. Promítal filmy jako "Honba za zlodějem", "Nehody obchodního cestujícího", "Jízda Nebraskou", "Zoologická zahrada", "Cesta do Alp", "Poklady moře", "Sport v Krkonoších", "První a jediný živý obraz tureckého sultána a jeho dam z harému", "Niagarské vodopády", "Moric kojnou", ale také snímek o návštěvě hraběte Lva Tolstého v Jasné Poljaně. Kromě dokumentů se již promítaly i první hrané filmy jako "Dostaveníčko v mlýnici", "Výstavní párkař a lepič plakátů", "Švábovo zmařené dostaveníčko" a "Smích a pláč". Pozdější léta a odkaz Po roce 1908 byla česká kinematografie v krizi, proti filmu se ozvali někteří kulturní činitelé a zájem o film opadl. Ponrepo se pokusil zřídit obchod s kinematografickými potřebami a půjčovnu filmů, ale tento pokus neuspěl. V roce 1912 se stal místopředsedou Spolku českých majitelů kinematografů v království českém se sídlem v Praze. Další práci přerušila první světová válka, po ní se však zájem o film vrátil a Ponrepo mohl v práci pokračovat. V polovině 20. let přišla znovu krize a Ponrepo roku 1924 požádal o obnovení kouzelnické a eskamotérské licence, neboť zjistil, že ho film neuživí. Zemřel 4. prosince 1926 na mozkovou mrtvici v pražské kavárně Rokoko. Kino Ponrepo promítalo i po zakladatelově smrti dalších dvacet let, od třicátých let jako jediné kino v Praze promítající němé filmy. Národní filmový archiv archivuje jedinečný krátký film nazvaný "Ponrepovo kouzelnictví", který pro Ponrepa natočil režisér a kameraman Antonín Pech. Ponrepo jej používal jako zahajovací číslo svých představení. V roce 1978 natočil režisér Jiří Menzel film "Báječní muži s klikou", ve kterém vzdal hold prvním českým filmařům, přičemž roli Viktora Ponrepa (ve filmu přejmenován na pana Pasparta) ztvárnil Rudolf Hrušínský. Jméno Ponrepo dnes nese kino Národního filmového archivu v Praze a také planetka 7332, objevená hvězdárnou na Kleti v roce 1986.