Olaf Larus-Racek

Olaf Larus-Racek, 16. 1. 1893 Bystřice pod Hostýnem, Rakousko-Uhersko, režisér a herec Původ a osobní život Olaf Larus-Racek (jméno Larus je latinský překlad slova "racek") se narodil do rodiny Filipa Racka a jeho ženy Sidonie Morhulové. O jeho studiu a raném profesním životě se nedochovaly žádné podrobné informace. Jeho osobní život je paradoxně lépe zdokumentován než jeho filmová kariéra. Od roku 1922 byl ženat s divadelní herečkou Miladou Saidlovou (nar. 1902). Jeho druhou manželkou se stala Anna Pracná (nar. 1907) a v roce 1952, kdy mu bylo 59 let, se jako penzista oženil potřetí s Karlou Ríznerovou (nar. 1905). Do dnešních dnů se bohužel nepodařilo zjistit datum a místo jeho úmrtí. Filmová kariéra Olaf Larus-Racek se do historie české kinematografie zapsal především v roce 1919, kdy natočil jako režisér dva filmy, ve kterých si také zahrál. Oba snímky vznikly ve filmové společnosti Pragafil. V prvním filmu Sněženka z Tater si zahrál roli podvodníka, ve druhém filmu Noc na Karlštejně ztvárnil postavu purkrabího. Bohužel se později ve filmu již neuplatnil ani jako herec, ani jako režisér. Sněženka z Tater (1919) Film Sněženka z Tater režíroval Olaf Larus-Racek podle scénáře Antonína Fencla. V tomto nedochovaném dramatu hrál Rudolf Kadlec mladíka z Prahy. Ema Švandová-Kadlecová v něm ztvárnila děvče ze Slovenska. V obsazení se dále objevili sám Olaf Larus-Racek v roli podvodníka a Milada Gampeová jako jeho společnice. Bohužel se o ději filmu nedochovalo více informací, jelikož film samotný se do dnešních dnů nezachoval. Noc na Karlštejně (1919) Noc na Karlštejně byla první filmovou adaptací rozmarného milostného příběhu odehrávajícího se na hradě, který Karel IV. zasvětil duchovnímu rozjímání. Tento film režiséra Olafa Larus-Racka byl prvním nesmělým pokusem o historickou komedii v českém filmu. S historickou komedií Jaroslava Vrchlického má film společný prakticky jen název. Snímek vyniká svým surreálně snovým vyprávěním, časovými skoky a míšením fantastických a historických prvků. V Noci na Karlštejně hraje největší roli práce se subjektivním vyprávěním, kterého je dosaženo pomocí mnoha formálních a optických efektů. I přes filmařovu lehkou nejistotu, s níž se snaží budovat komické momenty, jde o pozoruhodný snímek, tvořící základy československé žánrové tradice. Děj filmu sleduje zamilované Jaroslava a Růženku, kteří jdou v doprovodu Růženčiny matky na Karlštejn. Marně se snaží matce utéct, až nakonec Jaroslav koupí poslední lístky na prohlídku hradu. Když matka doběhne, je hrad zavřený a probíhá už prohlídka. Jaroslav s Růženkou se při prohlídce opozdí a jsou nuceni na hradě přenocovat. Zdá se jim, že se ocitli ve 14. století a byli zatčeni hradní stráží. Když Petr Cyperský objevil, že na Karlštejně přenocovala žena, předvedl ji Karlu IV. Král rozhodl, že milence naoko potrestá a pak je nechá uprchnout. Při útěku je však Petr Cyperský dostihne a odveze k sobě. Stanou se jeho otroky, Jaroslav pracuje na poli, Růženka je v harému. Protože se oba protiví příkazům, dá je Petr svázat a v pytli hodit do vody. Milenci se probudí ze strašného snu, ale právem se obávají, že setkání s matkou bude horší než celý sen. Za rok se na Karlštejn znovu vracejí, už po svatbě a s miminkem. Film se vyznačuje prací se subjektivním vyprávěním, kterého je dosaženo prostřednictvím mnoha formálních a optických efektů. Navzdory režisérově lehké nejistotě, kterou využívá k vytvoření některých komických situací, jde o pozoruhodný film, který tvoří základ československé žánrové tradice.