Emil Focht

Emil Focht, narozen 31. října 1864 v Praze, zemřel 22. března 1954 v Tuchoměřicích, byl český divadelní a filmový herec. Divadelní začátky a cesta k Národnímu divadlu Emil Focht původně toužil po vojenské kariéře a chtěl se stát důstojníkem císařské armády, ale nakonec ho více přitahovalo divadlo, pro které se rozhodl. Emil Focht se narodil 31. října 1864 v Praze. I když se původně chtěl stát důstojníkem císařské armády, nakonec se rozhodl pro hereckou divadelní dráhu. Začínal v pražských divadlech jako statista, ale pravou praxi získal u kočovných divadelních společností. Začínal roku 1884 na Kladně u Josefa Faltyse a poté prošel například společností Pavla Švandy ze Semčic staršího a Josefa Viléma Suka (1884 – 1890). V roce 1884 hrál na Kladně u Josefa Faltyse, s jehož dcerou Marií, později herečkou Švandova divadla, se oženil. A nakonec se stal po pohostinských vystoupeních v úlohách Peška z Hlavně („Noc na Karlštejně"), Barona Viktora Sukdolského („Zlatohlávek") a Armanda Descrochese („Dobrodiní souží") stálým hercem činohry pražského Národního divadla (1. srpen 1890 – 1. listopad 1914), odkud odešel v 50 letech na odpočinek. Kariéra v Národním divadle Na svou dobu byl vyjímečně vysoký a jeho statná postava i atraktivní zjev jej zařazovaly do oboru milovníků. Zprvu byl obsazován díky svým fyzickým předpokladům do rolí milovníků. Jeho herecký projev ovlivněný Eduardem Vojanem však výrazově setrvával v pozdním romantismu a nevyvíjel se k modernímu pojetí. F. se zařadil mezi často obsazované epizodisty. V činoherním sboru pracoval 1919–23. Během působení v ND nastudoval více než čtyři stovky menších rolí, řadu z nich opakovaně v různých inscenacích. Byl prvním jednatelem Klubu sólistů ND a od 1923 vedl kino Na Slovanech, které klubu patřilo. Objevil se v mnoha rozličných rolích: Kleant v Moliérově Lakomci /1902/,-Petr ve Vrchlického Soudu lásky /1902/, Jaromír ve Vrchlického Knížatech /1903/, Vicomte de Valvert v Rostandově hře Cyrano de Bergerac /1904/, Salanio v Shakespearově Kupci benátském /1909/, Jolos ve Vrchlického a Fibichově Hippodamii /1911/, Lysander v Shakespearově Snu noci svatojánské /1912/ a další. I když byl penzionován, ještě se po převratu nakrátko do činohry Národního divadla vrátil (1919 – 1923). Filmová kariéra V českém filmu se objevil v jeho němé podobě, a to ve filmu režiséra Josefa Folprechta a Karla Degla O děvčicu /1918/. V roce 1920 jako otec hlavního Miloše Drahoty ve filmovém dramatu Za čest vítězů /1920/, režiséra Antonína Ludvíka Havla a Julia Lébla. Jako mlynář Dolanský se představil ve filmu Kříž u potoka /1921/, režiséra Jana Stanislava Kolára. Film byl natočen podle stejnojmenného románu Karolíny Světlé. V prvním českém velkofilmu, realizovaném režisérem J.S.Kolárem Svatý Václav /1929/ ztvárnil postavu Radslava Zlického. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil ve filmu Pražský kat /1927/, režiséra Rudolfa Měšťáka. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Cech panen kutnohorských /1938/. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Cech panen kutnohorských /1938/. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Filosofská historie /1937/. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Humoreska /1938/. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Rozina sebranec /1945/. Pozdní kariéra a odkaz Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Nezbedný bakalář /1946/. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Krakatit /1948/. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Revoluční rok 1848 /1949/. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Posel úsvitu /1950/. Jako Mikuláš Dačický z Heslova se představil i ve filmu Otakara Vávry Nástup /1952/. Zemřel 22. března 1954 v Tuchoměřicích. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Byl jedním z prvních českých filmových herců, který se specializoval na historické postavy. Díky svému zjevu a hereckému projevu se stal oblíbeným představitelem historických postav, zejména Mikuláše Dačického z Heslova, kterého ztvárnil v několika filmech.