Olga Rautenkranzová

Olga Rautenkranzová, narozená 22. září 1891 v Praze, byla česká herečka, tanečnice a režisérka, která se zapsala do historie jako první česká filmová režisérka. Divadelní základy a vzdělání Rautenkranzová studovala herectví pod vedením Marie Hübnerové, významné osobnosti Národního divadla v Praze. Po studiích působila jako herečka a tanečnice v Národních divadlech v Praze a Brně, kde ztvárnila jak baletní, tak dramatické role. Její divadelní zkušenosti a pohybové nadání se později staly důležitým základem pro její filmovou tvorbu. Průkopnice české kinematografie V roce 1918, krátce před rozpadem Rakouska-Uherska, byla Olga Rautenkranzová oslovena společností Lucernafilm, aby režírovala film Kozlonoh (známý také pod názvem Satyr). Tento jednocívkový němý film, natočený podle scénáře Quida Marii Vyskočila, představoval kostýmní rokokovou romanci s jednoduchým archetypálním námětem. V příběhu ožívá socha žárlivého satyra, který ze žárlivosti ohrožuje lásku mladého páru. Rautenkranzová v tomto filmu nejen režírovala, ale také ztvárnila hlavní ženskou roli hraběcí dcery Anisji. Exteriérové scény byly natáčeny v pražském parku Grébovka a kameramanem byl zkušený Karel Degl ze společnosti Bratři Deglové, která film také distribuovala. Druhý režijní počin Ještě před uvedením Kozlonoha do kin jí Lucernafilm svěřil režii dalšího snímku - Učitel orientálních jazyků (1918). Tato dobová komedie byla natočena podle námětu Jana S. Kolára a vyprávěla příběh dcery markýzy, která se zamiluje do svého učitele turečtiny, ale její otec tento vztah neschvaluje. Film byl natáčen převážně v ateliérech a částečně v exteriérech na terase paláce Lucerna. Podle vzpomínek Jana S. Kolára přispěla Rautenkranzová k filmu především svými divadelními zkušenostmi, ačkoliv jako nezkušená režisérka spolupracovala úzce s Kolárem a kameramanem Karlem Deglem. Význam a odkaz Přestože filmografie Olgy Rautenkranzové čítá pouze dva snímky z roku 1918, její význam pro českou kinematografii spočívá v tom, že byla první českou ženou-režisérkou. Její přínos byl dlouho marginalizován a její filmy byly často hodnoceny spíše v kontextu tvorby jejích mužských spolupracovníků Karla Degla a Jana S. Kolára než jako samostatné dílo průkopnice ženské filmové režie. Datum úmrtí Olgy Rautenkranzové není známo, stejně jako další podrobnosti o jejím životě po roce 1918, kdy se z filmového průmyslu stáhla.