Wolfgang Zilzer

Wolfgang Zilzer (20. ledna 1901, Cincinnati, Ohio, USA – 26. června 1991, Berlín, Německo) byl německo-americký divadelní a filmový herec, který během své kariéry používal také umělecké jméno Paul Andor. Dětství a počátky kariéry Narodil se v Cincinnati německo-židovskému emigrantovi Maxi Zilzerovi, který pracoval v místním divadle. Krátce po jeho narození zemřela jeho matka a v roce 1905 se s otcem vrátil do Německa. Již ve věku sedmi let debutoval na divadelních prknech a ve čtrnácti letech se poprvé objevil ve filmu. Postupně se etabloval jako herec v němých filmech, kde ztvárňoval především plachého muže v detektivkách a komediích. Meziválečná kariéra Ve 20. letech se Zilzer prosadil v německé kinematografii, kde účinkoval v několika významných filmech jako Schützenliesel (1926), Mata Hari (1927), Alraune (1927) a Thérèse Raquin (1928), kde ztvárnil roli Camilla Raquina. Na přelomu 20. a 30. let také působil jako zpěvák s orchestry Herberta Fröhlicha a Bernarda Etté pro berlínskou nahrávací společnost Kristall. Kolem roku 1930 se přestěhoval do Spojených států, ale jako herec zde neměl výrazný úspěch, a proto se vrátil do Německa. Emigrace a hollywoodská kariéra Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 Zilzer uprchl do Francie, kde pracoval jako dabér v několika francouzských verzích hollywoodských produkcí. V roce 1935 se krátce vrátil do Německa, ale v roce 1937 definitivně emigroval do USA. Při žádosti o vízum na americkém velvyslanectví zjistil, že již má americké občanství díky svému narození v Cincinnati. Po emigraci začal spolupracovat s režisérem Ernstem Lubitschem na několika protiněmeckých filmech. Aby ochránil svého otce, který stále žil v Berlíně, používal pseudonymy. Díky Lubitschovi získal práci ve filmu Bluebeard's Eighth Wife a následně se objevil v dalších jeho snímcích jako Ninotchka (1939) a To Be or Not to Be (1942). V roce 1943 přijal umělecké jméno Paul Andor, protože jeho skutečné jméno bylo pro Američany příliš složité na výslovnost. Vrchol filmové kariéry Zilzer se objevil v mnoha hollywoodských filmech, často v menších rolích. Jednou z jeho nejznámějších rolí byla postava muže bez pasu, kterého zastřelí francouzští policisté na začátku filmu Casablanca (1942). V tomto kultovním snímku se objevila i jeho manželka, německo-židovská herečka Lotte Palfi. Jeho nejvýznamnější hlavní rolí byla titulní postava v propagandistickém filmu Enemy of Women (1944), kde pod jménem Paul Andor ztvárnil nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Film režíroval Alfred Zeisler, který Goebbelse osobně znal z doby, kdy pracoval jako producent pro UFA. Zilzerův Goebbels byl vykreslen jako pomstychtivý, nekontrolovaný muž s komplexy méněcennosti a nenávistí k ženám. Poválečná kariéra Po druhé světové válce se poptávka po německých hercích v Hollywoodu snížila a Zilzer se soustředil především na divadlo. Příležitostně vystupoval na jevištích v Německu, ale opakovaně se vracel do USA. V roce 1967 se objevil v televizním filmu The Diary of Anne Frank v roli Kralera. V 80. letech se vrátil k filmovým rolím, například ve snímku Union City (1980), kde ztvárnil postavu Ludendorffa. V letech 1983-1985 se stal známým novému publiku jako opakující se postava "Henry" v pořadu Late Night with David Letterman, kterého Letterman neustále propouštěl z banálních důvodů. Závěr života Koncem 80. let Zilzer onemocněl Parkinsonovou chorobou a rozhodl se vrátit do Německa. Jeho manželka Lotte Palfi odmítla odejít z USA, což vedlo k ukončení jejich téměř padesátiletého manželství rozvodem krátce před smrtí obou. Wolfgang Zilzer zemřel v Berlíně 26. června 1991 ve věku 90 let a je pohřben na hřbitově Waldfriedhof Zehlendorf. S filmovými rolemi od roku 1915 do roku 1986 měl Zilzer jednu z nejdelších kariér v historii kinematografie.