Antonín Meisner

Antonín Meisner, herec, 12. října 1897, Chrudim, Čechy, Rakousko-Uhersko Antonín Meisner byl český filmový herec, který se narodil 12. října 1897 v Chrudimi v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jeho herecká kariéra se rozvíjela především v období němé kinematografie v Československu během 20. let 20. století. Filmová kariéra Meisner patřil k průkopníkům českého němého filmu, který v té době procházel svými počátečními fázemi vývoje. Jeho filmografie zahrnuje několik významných snímků z období rané československé kinematografie. Mezi jeho nejznámější filmy patří Certisko (1919), který byl posledním režijním počinem Jana A. Palouše a představuje jeden z mála dochovaných filmů společnosti Pragafilm. Tento třídílný veseloherní snímek měl premiéru 13. června 1919 v pražském kině Světozor. Dalším významným filmem v Meisnerově kariéře byl Lesetínský kovář (1925), adaptace stejnojmenné básně Svatopluka Čecha. V tomto sociálně laděném dramatu se vypráví příběh kováře, který odmítá prodat svůj pozemek zahraničnímu továrníkovi. Film zachycuje konflikt mezi tradičním venkovským způsobem života a nastupující industrializací. Meisner zde ztvárnil jednu z postav v příběhu, který končí tragicky smrtí hlavního hrdiny. Ve stejném roce si Meisner zahrál také ve filmu Ty petrínské stráně (1925), který patří k jeho nejznámějším rolím. Tato díla vznikala v době, kdy česká kinematografie teprve hledala svou identitu a umělecký výraz, což se projevovalo i v kvalitě tehdejší produkce, která byla často limitována technickými i finančními možnostmi. Význam a odkaz Ačkoliv filmy z období němé éry české kinematografie nejsou dnes široce známé a mnohé z nich se nedochovaly v kompletní podobě, představují důležitou součást kulturního dědictví. Antonín Meisner patřil k hercům, kteří pomáhali formovat ranou československou filmovou tvorbu v období po vzniku samostatného státu v roce 1918. Meisnerova herecká kariéra spadá do období, kdy se český film teprve etabloval jako umělecká forma. Němé filmy byly tehdy promítány s živým hudebním doprovodem, často improvizovaným pianistou nebo malým orchestrem, což vytvářelo jedinečný filmový zážitek pro tehdejší publikum. Antonín Meisner zemřel 21. června 1975 v Praze, Československo, ve věku 77 let. Jeho přínos pro českou kinematografii spočívá především v účasti na formování filmového umění v jeho raných fázích, kdy se teprve utvářely základy toho, co později vyrostlo v uznávanou československou filmovou školu.