Jiří Nedošinský

Jiří Nedošinský, narozen 15. února 1880 v Litomyšli, zemřel 8. listopadu 1923 v Praze, byl český divadelní a filmový herec. Pocházel z lékařské rodiny – jeho otcem byl Jiří Nedošínský, c. k. plukovní lékař husarského pluku hraběte Radeckého v Chlumci nad Cidlinou, který později působil jako c. k. štábní lékař v Litomyšli. Jiří Nedošinský se původně stal bankovním úředníkem, ale po sňatku s herečkou Antonií Valečkovou-Nedošinskou (1885–1950) se rozhodl pro hereckou dráhu. V letech 1909–1919 působil s manželkou u divadelních kočovných společností K. Faltyse, A. Sedláčka a R. Morávka. Následně se oba přestěhovali do Prahy, kde se stali členy souboru Švandova divadla, kde Nedošinský působil až do své smrti v roce 1923. Divadelní kariéra Již 5. září 1906 pohostinsky vystoupil na scéně pražského Národního divadla jako Emanuel Střela v inscenaci Jedenácté přikázání. Ve Švandově divadle se profiloval jako skvělý představitel bodrých a vážených pánů i tatíků, kterým dokázal propůjčit jak záporné, tak kladné charakterové rysy. Své postavy podtrhoval zejména svou fyziognomií a hmotnější postavou. Kromě herectví se ve Švandově divadle věnoval také režii – režíroval například inscenaci Pandořina skřínka, díky níž se Anny Ondráková dostala k filmu, když ji v představení zahlédl režisér Karel Lamač. Filmová kariéra Jiří Nedošinský debutoval ve filmu v roce 1917 v komedii Pražští adamité, kde ztvárnil postavu vrchního plavčíka Maňase. Tento snímek se zapsal do historie československé kinematografie svými prvními dvojnickými triky a byl také jako jeden z prvních prodán do zahraničí. Film režiséra Antonína Fencla byl natočen v letních měsících třetího roku první světové války jako groteska o milostných dobrodružstvích na podolské plovárně. Byl uveden jako reprezentační dílo a v kině Lucerna se promítal společně s dvěma dokumentárními snímky kameramana Karla Degla. V Pražských adamitech byla poprvé ve filmu použita technika tzv. dvojexpozice a ve scénách z vltavských lázní se pohybovaly desítky dobrovolných statistů, které lze s trochou nadsázky označit za první filmový kompars. V hlavních rolích se objevili kmenoví členové pražského Švandova divadla, včetně Jiřího Nedošinského. Zajímavostí je, že postavu pána Maňase psal režisér Antonín Fencl s Milošem Havlem přímo na tělo Jiřímu Nedošinskému. Po svém filmovém debutu pokračoval Nedošinský v hraní nejrůznějších postav: ztvárnil statkáře Milotína Tomáše Krulicha v Paloušově snímku Šestnáctiletá (1918), divadelního ředitele v Plamenech života (1920) Václava Binovce, profesora ČVUT ve Slavínského dramatu Zlatá žena (1920), pana radu s cigárem v komediích Irčin románek I. a II. (1921) Václava Binovce, pána v nedochované komedii Jana Justa – Rozvody Děvčata, vdávejte se! (1921) či starostu v melodramatu Děti osudu (1921) Josefa Rovenského. V roce 1921 vytvořil také svoji největší titulní roli majitele dolů a železáren Gowella v dnes již bohužel nedochovaném dramatu Cesty k výšinám. Jeho posledním, desátým snímkem se stalo Tylovo drama Paličova dcera (1923) They Červenkové, kde si se shodou okolností zahrál se svoji manželkou Antonií. Film však měl premiéru (14. prosince 1923) až po hercově smrti. Zvukového období a filmové slávy své milované manželky se již Nedošinský nedožil. Jiří Nedošinský zemřel předčasně 8. listopadu 1923 v Praze ve věku čtyřiceti tří let. Jeho věrná choť zemřela až o celých dvacet sedm let později a zůstala jeho památce věrná po celý život.