Hiler

Jerome Hiler, narozen 27. března 1943 v Jamaica, Queens (New York), americký experimentální filmař, malíř a umělec tvořící vitráže. Umělecké počátky a formování Jerome Hiler vyrůstal v nábožensky založené katolické rodině. Již během středoškolských studií projevoval umělecké nadání a navštěvoval program na Pratt Institute, kde se učil malovat pod vedením Natalie Pohrebinské. Inspirován abstraktními expresionisty své doby, po ukončení střední školy se přestěhoval do East Village v New Yorku, kde pracoval jako poslíček na newyorské burze. Jeho filmová kariéra začala v polovině 60. let, kdy se seznámil s významným experimentálním filmařem Gregory Markopoulos, pro kterého pracoval jako asistent. Od Markopoula si vypůjčil 16mm kameru Bolex a začal natáčet pouliční scény. Zásadním momentem v jeho životě bylo setkání s Nathanielem Dorskym po premiéře Dorskyho filmu Ingreen v roce 1964, což vedlo k jejich celoživotnímu partnerskému i uměleckému vztahu. Newyorské období a první filmy V New Yorku Hiler pracoval jako promítač v The Film-Makers' Cinematheque, kde byl prvním promítačem Warholova filmu Chelsea Girls. Jeho vlastní filmová tvorba začala krátkým experimentálním snímkem Fool's Spring (1966), který natočil na 100 stop dlouhý pás filmu Kodachrome. V roce 1966 se s Dorskym přestěhovali do venkovského prostředí v Lake Owassa v New Jersey, kde působili jako promítači a programátoři v místní pobočce knihovny Sussex County Area Reference Library. Ta jim zadala vytvoření instruktážního filmu Library s minimalistickým zvukovým doprovodem Tonyho Conrada. Toto období venkovského života později zachytil ve filmu In the Stone House (2012), který sestříhal z materiálu natočeného v letech 1966-1971. Sanfranciské období a umělecká izolace V roce 1971 se Hiler s Dorskym přestěhovali do San Francisca, kde se zapojili do aktivit Canyon Cinema a San Francisco Cinematheque. Hiler zde pokračoval v natáčení, ale po dlouhá desetiletí své filmy neukazoval veřejně, pouze v soukromých projekcích pro přátele. Během tohoto období pracoval jako tesař, správce kláštera a především jako umělec tvořící vitráže, což významně ovlivnilo jeho filmovou estetiku. V roce 1990 natočil krátký devítiminutový film Acid Rock na materiál Kodak Ektachrome, který existuje pouze jako originální kopie a nikdy nebyl distribuován. Pozdní uznání a návrat k filmové tvorbě Teprve koncem 90. let začal Hiler své filmy veřejně promítat a od roku 2010 pravidelně vydává nová díla. Jeho film Words of Mercury (2011), experimentující s vícenásobnými superimpozicemi, měl premiéru na Filmovém festivalu v San Franciscu a následně byl promítán na Newyorském filmovém festivalu a na Whitney Biennial. Další významné filmy zahrnují New Shores (2012), který zpracovává materiál z let 1971-1987 zachycující jeho život s Dorskym v San Franciscu, a Marginalia (2016), film plný škrábanců a abrazí na povrchu filmového materiálu, využívající stejné nástroje, které Hiler používá při práci s vitrážemi. Filmový styl a odkaz Hilerova tvorba je charakteristická živými barvami, hudebními rytmy a strukturami a vrstvením superimpozic editovaných přímo v kameře. Jeho filmy transformují každodenní objekty, místa a lidi do "integrálů světla, vytvářejících klikatou tapiserii neklidné obrazové konstrukce", jak popsal filmový historik Wheeler Winston Dixon. Hilerův přístup k filmu je silně ovlivněn jeho prací s vitrážemi - často přirovnává své filmy k "vitrážím zářícím v prostoru posvátné temnoty". Přestože jeho dílo zůstávalo po desetiletí jedním z nejlépe střežených tajemství severoamerické kinematografie, dnes je Jerome Hiler uznáván jako významný experimentální filmař, jehož tvorba představuje jedinečný příspěvek k poetickému a lyricky autobiografickému filmu.