Průšek

Jaroslav Průcha, 24. dubna 1898, Škvrňany u Plzně – 25. dubna 1963, Praha, český herec, divadelní režisér, příležitostný dramatik a divadelní organizátor. Počátky kariéry Jaroslav Průcha se narodil v dělnické rodině a v Plzni se vyučil lakýrníkem. Řemeslu se však nevěnoval a pracoval jako zámečník ve Škodových závodech. Už v učňovských letech vystupoval s plzeňskými ochotníky a jako statista v divadle v Plzni. V roce 1918 jako voják prodělával 1. světovou válku, kde rozvíjel kulturní činnost (pořádal kabaretní vystoupení a loutková divadla). V červenci 1920 vstoupil k divadelní společnosti J. O. Martina. V květnu 1921 se s herci V. Mlčkovským, E. Bolkem a Bohumilem Machníkem pokusil založit novou společnost, Hereckou komunu. Po neúspěchu společnosti se všichni opět vrátili k Martinově společnosti. V srpnu 1924 získal angažmá v Kladně, odkud s přáteli A. Podhorským a J. Skřivanem přešel v roce 1928 do Východočeského divadla. Ale ve stejném roce se soubor rozpadl a v půlce sezóny odešel Průcha do Osvobozeného divadla V + W. Filmová kariéra Jaroslav Průcha se objevil ve více než 50 filmech mezi lety 1929 a 1963. Hrál například roli detektiva ve filmu Peníze nebo život, či v dalším filmu s Voskovcem a Werichem Hej-Rup! ztvárnil úlohu rozhlasového hlasatele. V roce 1937 se dočkal první titulní role v Rovenského filmu Hlídač č. 47, kde hrál roli stárnoucího traťového hlídače Františka Doušu. Stále ještě v roce 1937 zahrál doktora Martina ve filmu Bílá nemoc a následujícího roku nezaměstnaného dělníka Benetku ve Fričově komedii Škola, základ života! a havíře Jakuba v Cechu panen kutnohorských. Následujícího roku hrál postavu profesora Rubišky v Cestě do hlubin študákovy duše a diváci jej mohli vidět i ve filmech Městečko na dlani, Valentin Dobrotivý, Muži nestárnou atd. Poválečná tvorba Jaroslav Průcha se angažoval i politicky, a sehrál titulní postavy inspektora Ptáčka v Lavině, Bavora v Týdnu v tichém domě, listonoše v Krakatitu, Hoška v Němé barikádě, lékaře ve Vlčí jámě či komunistu Bartoše ve filmu Občan Brych. Jeho poslední rolí byla postava Mikeše v historickém dramatu Spanilá jízda, jehož premiéra se však uskutečnila až po Průchově smrti 6. září 1963. Mezi jeho významné divadelní role patřily Lízal v Maryše bratří Mrštíků, Car Godunov v Puškinově Borisi Godunovovi, Martin Kabát v Drdových Hrátkách s čertem, titulní role v Jiráskově Janu Žižkovi a Shakespearově Králi Learovi. Z filmů vynikl zejména ve snímcích Bílá nemoc, Němá barikáda a Vlčí jáma. Byl představitelem charakterních rolí, které se v jeho podání vyznačovaly vážností, prostotou a střízlivostí výrazu. Vytvářel přesvědčivě jak postavy lidové, z prostředí vesnice i továrny, sociálně utlačované a deformované. Ocenění a odkaz Skvělé herectví Jaroslava Průchy dokazuje i množství cen, která získal za svůj život (některé získal i za svoji politickou činnost). Třikrát obdržel Státní cenu (1937, 1949 a 1951), získal Cenu země České (1948) a byl nositelem Řádu Vítězného února (1949), titulu Národního umělce (1953), Řádu práce (1958) a Řádu republiky (1961). Na Průchovu počest nese divadlo v Kladně a v Mladé Boleslavi a ulice v Mostě a v Plzni jeho jméno. Existovala rovněž Cena Jaroslava Průchy, která se udělovala nejlepším divadelním hercům. Jaroslav Průcha zemřel po těžké nemoci a den po svých šedesátých pátých narozeninách 25. dubna 1963 v Praze. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.