Edmond Trachta

Edmond Trachta (4. ledna 1902, Praha, Rakousko-Uhersko – 2. května 1945, Terezín, Československo) byl český filmový herec, zubní technik a odbojář. Narodil se na pražském Žižkově do rodiny berního ředitele Viléma Trachty a Anny Trachtové, rozené Havlíčkové z Podbaby. Jeho celé rodné jméno znělo Edmund Vilém Alois Trachta, v některých pramenech je uváděn jako Edmond Trachta. Filmová kariéra Edmond Trachta se ve filmovém průmyslu prosadil ve druhé polovině 20. let 20. století, kdy se objevil v několika němých filmech. Jeho filmová kariéra začala v roce 1927, kdy byl obsazen do historického snímku Pražský kat režiséra Rudolfa Měšťáka. Film byl natáčen v exteriérech hradu Zvíkova a vycházel ze stejnojmenné předlohy spisovatele Josefa Svátka. Trachta zde ztvárnil roli Jana, syna kata Mydláře, kterého hrál známý zápasník Gustav Frištenský. Svým hereckým výkonem zaujal filmové tvůrce natolik, že následující rok (1928) získal roli Petra v adaptaci povídky Boženy Němcové Pohorská vesnice, kterou režíroval Miroslav J. Krňanský. Tento původně němý film byl později v roce 1933 uveden i v ozvučené verzi. Vrchol filmové kariéry Rok 1929 představoval vrchol Trachtovy filmové kariéry, kdy se objevil hned ve třech filmech. V osvětovém snímku Jinak otcové - jinak děti, natočeném společností Propagafilm, ztvárnil postavu bohatého selského synka Toníka Votruby. V melodramatu Dítě periferie režiséra Václava Kubáska hrál vedlejší roli kováře Ondřeje Loukoty. Svou filmovou dráhu zakončil rolí mladého sedláka Podestáta ve vesnickém dramatu Boží mlýny, natáčeném v oblasti Chodska podle předlohy spisovatele Jana Vrby. Zajímavostí je, že v tomto filmu opět spolupracoval s Gustavem Frištenským, který zde ztvárnil roli kováře Drastila. Pro oba to byla poslední filmová role. Ve zvukovém filmu se již Trachta neobjevil a ve svých 27 letech zcela opustil filmový průmysl. Život po filmové kariéře a odbojová činnost Po ukončení filmové kariéry se Edmond Trachta věnoval profesi zubního technika, k níž získal odbornou průpravu. Zkušenosti v oboru nabyl také během pobytu v Paříži, kde pravděpodobně pobýval ještě před svým vstupem do filmového průmyslu. V roce 1931 se oženil s Marií Krátkou z Kamenice nad Lipou, s níž měl dceru Editu. Rodina se usadila ve Strakonicích, kde si Trachta otevřel zubní ordinaci v domě č. 322 přímo na náměstí. Kromě své profese se aktivně zajímal o politické dění a netajil se svým levicovým smýšlením. Po nástupu nacistické okupace se zapojil do protifašistického odboje jako člen revoluční skupiny Předvoj, která sdružovala české komunisty a vydávala vlastní ilegální časopis. Trachta poskytoval odboji psychologické krytí tím, že si budoval image kolaboranta a udržoval kontakty s místní nacistickou honorací. Byl zatčen gestapem 19. ledna 1945 v Praze, následně vězněn v pankrácké věznici a po krutých výsleších v Petschkově paláci deportován 13. února 1945 do Terezína. Zde byl 2. května 1945, pouhých šest dní před koncem války v Evropě, popraven jako jeden z 51 mladých levicově orientovaných odbojářů. Jeho popel je uložen pod hlavním pylonem na Národním hřbitově v Terezíně. Ve Strakonicích i v pražských Košířích jsou po něm pojmenovány ulice a ve Strakonicích je mu věnována pamětní deska.